Stavba vláčkodromu (1) pokračuje.
https://www.rajce.idnes.cz/sandyh0/album/vlackodromy Jak už to v podobných případech bývá, tak v okamžiku, kdy je kolejiště alespoň provizorně sjízdné, tak se intenzita stavby významně snižuje.
V mém případě k tomu navíc přispívají i „organizační“ důvody. Kdysi jsem prostory, kde stavba teď v zimě probíhá, slíbil vnukovi (č.3 – 17let) a ten se o své „právo“ hlasitě ozývá. Takže když mám čas, tak většinou bývá obsazeno….
Že bych měl při stavbě nějaké fenomenální úspěchy, to říci nemohu. Jak jsem psal na začátku, je stavba svým způsobem unikát. Takže si často připadám, jako výprava Vontů do Stínadel. Samá temná zákoutí a slepé uličky.
Občas, a zcela výjimečně, dávám za pravdu jisté talentované mladé evropské političce, která nedávno prohlásila, že v životě lidském občas přichází období, kdy je čas na alkohol….
A život mi připravil následující příkoří:
Stavba by měla být co nejlehčí, tak jsem pro zaštěrkování zvolil drcený korek ve frakci pod 1 mm. Vybral jsem si to nejlevnější řešení a zakoupil jsem korek pro rybáře. Tedy v barvě přírodní. Pokusil jsem se ho obarvit velmi ředěným lihovým mořidlem v odstínu mahagon. Výsledná barva mě velmi uspokojila a klepal jsem si na ramena, jak jsem inovativní. Jaké pak bylo moje překvapení, když po zaštěrkování z toho vylezla úplně zrzavá barva. K lepení používám ředěný Herkules s kapkou Jaru.
Možná, že to je správně. Na obálce knihy o době parního provozu je „nemlich“ taková barva. Má to háček, že celá fotka je posunuta do červené.
Nahoře obarveno, dole původní
Když jsem „vydýchal“ barevnou změnu při zaštěrkování, tak jsem se rozhodl, že nebudu experimentovat při dalším barvení a výsledný vzhled doladím akrylátovými barvami. Takže jsem zaštěrkoval celý okruh i druhou kolej ve stanici. A spokojeně jsme si s vnukem párkrát zajezdili. Bohužel jen do doby, než jsem na koleje poslal Regionovu od MTB. To, co se ozývalo, připomínalo ze všeho nejvíce klapot starého mlýna ve filmu Král Šumavy….
Následovala nekonečná řada pokusů o obroušení styků kusových kolejí, různé pokusy s přihýbáním konců a zalití spojů vteřinovým lepidlem. Zlepšení bylo téměř neznatelné.
Výsledkem bylo odlepení kolejí, stažení kolejnic z podloží a použití metrových prutů, kterých jsem měl, naštěstí, v původním provedení dost.
Celá akce (jeden a půl okruhu) mi trvala více než pět hodin. Nejhorší bylo odstranění kolejnic z podloží. Jedna kolej na kusovce byla vždy přilepena, ale bez jakéhokoliv systému, takže to znamenalo strčit skalpel do každé mezírky mezi přídržnicemi a hledat, kde je to přilepené.
Přitom jsem, k všeobecnému překvapení, zjistil, že přilepení kolejí k podkladu zvýší hlučnost. A podlepením třeba molitanovou páskou na sádrokarton dojde k významnému zlepšení. Asi si to nechám zaregistrovat přinejmenším jako průmyslový vzor. Má to háček, že ta molitanová páska je vysoká a zbytek kolejí se mi nechce odlepovat, protože bych se tím vrátil asi o tři měsíce zpět.
Malé odbočení:
- pokud stavíte z prutů, dejte si zvláště záležet na přípravě konce, který navlékáte. I sebemenší otřep je velký problém. Hlavně ve chvíli, kdy na konci musíte přemáhat pouhý odpor tření mezi prutem a podložím.
- navlékejte vždy jen jeden prut do konečné (nebo téměř konečné) pozice. Já se na to jednou vykašlal a vyšlo mi dvacet centimetrů na společné provlékání…. Legendární dlaždič byl v té chvíli jemný džentlmen.
EDIT: doplněn obrázek