Vláčkodráhy aneb něco pro ryzí amatéry

[Zlámalík]

Podpořil jsi kapitalistu a bude to pěkně držet
Ta hobra je asi ok - jak se to celé chová zvukově? Tlumí to dostatečně?

[Dusan]

Ostafix se ti bude ještě hodit a minimálně pro jeden ještě třeba zajdeš .... S tou hobrou opatrně, ráda saje vlhkost, pak bobtná a drolí se. Možná dle hesla "Nejsme tak bohatí, aby jsme si mohli kupovat levné věci", bych pořídil něco pod plovoučky. V každým hobby třeba 5mm tloušťka. Ne Mirelon !!!

[Sandy]

.....
Ta hobra je asi ok - jak se to celé chová zvukově? Tlumí to dostatečně?

To nedokážu odhadnout, protože blbě slyším... Ale určitě ta konstrukce nerozonuje.

Ani mladý muž 1 to nekomentuje. A to je fajnšmekr. Koupil jsem mu starou rokáckou BR290, někdy z období před rokem 1995 , jakože "pilštyk". Nemá ani náznak přípravy na digitál. Vyčistiljsem ji, namazal a jsem z ní "poprděný", protože jezdí fakt dobře a podle mě i tiše. Ale naběhl jsem si: "Dědo, to ale není pilštyk a divně bzučí!" A to jezdíme Bardotku s pojezdem od Pletichy. Moje první ozvučená mašina bez zvukového dekoderu ( ) a nic proti ní nenamítá.

Budu se muset zeptat manželky. Ta má jednak absolutní hudební sluch a jednak slyší trávu růst. A to doslova. Jednou si stěžovala, že jí zalehlo v uchu a po vyšetření na ORL jí doktor řekl, že slyší frekvence a hlasitost zvuku, které normální člověk nedává.

Ostafix se ti bude ještě hodit a minimálně pro jeden ještě třeba zajdeš .... S tou hobrou opatrně, ráda saje vlhkost, pak bobtná a drolí se. Možná dle hesla "Nejsme tak bohatí, aby jsme si mohli kupovat levné věci", bych pořídil něco pod plovoučky. V každým hobby třeba 5mm tloušťka. Ne Mirelon !!!

Ta hobra je primárně určena jako podklad pod plovoucí podlahy. Ležela asi patnáct let v garáži. Naštěstí naplocho. Když jsem ji vzal do sucha a tepla, tak se její mechanické vlastnosti vůbec nezměnily. Navíc ji před použitím natírám Balakrylem (jak jse již poznamenal).

Klasický styrodur pod plovoucí podlahu mám také. Předpokládám, že řada na něj přijde také.

[Sandy]

Malý úkrok stranou.
Jako vedlejší produkt zkoušek průjezdnosti jsem zjistil, že když se vymění u pater od Bramosu původní dvojkolí za dvojkolí s osou 23,8 mm (ex KMB), tak model po popostrčení jede i v oblouku R440 jako v přímé...

(Ilustrační foto ze zkoušek průjezdnosti )

[Sandy]

Dokončil jsem elektrické zapojení a přilepil jsem koleje k podkladu.
Hlasitost se výrazně zvýšila a když loko zajíždí ke skladišti uprostřed kolejiště, zní to jako těžkotonážní vlak na mostě pod Vyšehradem....

[Zlámalík]

Zespodu nalep gumu pod pračky.

[Sandy]

Zespodu nalep gumu pod pračky.

Mám jí doma, zkusím to. Ale jsou to tři kila (kg) navíc ....

[Zlámalík]

Třeba by nemusela být hned celá, aspoň na střed nebo místy nějaké kusy.
Já mám doma starý CD přehrávač Technics a ten má na horní ploše toho standardního plechového krytu zevnitř přilepený 1 mm silný měděný plech. Při poklepu akusticky mrtvé... Musí být různé rezonanční frekvence.

[marian_r]

Ja som nalepil karimatku.

[Sandy]

Stavba vláčkodromu (1) pokračuje.

https://www.rajce.idnes.cz/sandyh0/album/vlackodromy

Jak už to v podobných případech bývá, tak v okamžiku, kdy je kolejiště alespoň provizorně sjízdné, tak se intenzita stavby významně snižuje.
V mém případě k tomu navíc přispívají i „organizační“ důvody. Kdysi jsem prostory, kde stavba teď v zimě probíhá, slíbil vnukovi (č.3 – 17let) a ten se o své „právo“ hlasitě ozývá. Takže když mám čas, tak většinou bývá obsazeno….
Že bych měl při stavbě nějaké fenomenální úspěchy, to říci nemohu. Jak jsem psal na začátku, je stavba svým způsobem unikát. Takže si často připadám, jako výprava Vontů do Stínadel. Samá temná zákoutí a slepé uličky.

Občas, a zcela výjimečně, dávám za pravdu jisté talentované mladé evropské političce, která nedávno prohlásila, že v životě lidském občas přichází období, kdy je čas na alkohol….

A život mi připravil následující příkoří:

Stavba by měla být co nejlehčí, tak jsem pro zaštěrkování zvolil drcený korek ve frakci pod 1 mm. Vybral jsem si to nejlevnější řešení a zakoupil jsem korek pro rybáře. Tedy v barvě přírodní. Pokusil jsem se ho obarvit velmi ředěným lihovým mořidlem v odstínu mahagon. Výsledná barva mě velmi uspokojila a klepal jsem si na ramena, jak jsem inovativní. Jaké pak bylo moje překvapení, když po zaštěrkování z toho vylezla úplně zrzavá barva. K lepení používám ředěný Herkules s kapkou Jaru.
Možná, že to je správně. Na obálce knihy o době parního provozu je „nemlich“ taková barva. Má to háček, že celá fotka je posunuta do červené.

Nahoře obarveno, dole původní

Když jsem „vydýchal“ barevnou změnu při zaštěrkování, tak jsem se rozhodl, že nebudu experimentovat při dalším barvení a výsledný vzhled doladím akrylátovými barvami. Takže jsem zaštěrkoval celý okruh i druhou kolej ve stanici. A spokojeně jsme si s vnukem párkrát zajezdili. Bohužel jen do doby, než jsem na koleje poslal Regionovu od MTB. To, co se ozývalo, připomínalo ze všeho nejvíce klapot starého mlýna ve filmu Král Šumavy….
Následovala nekonečná řada pokusů o obroušení styků kusových kolejí, různé pokusy s přihýbáním konců a zalití spojů vteřinovým lepidlem. Zlepšení bylo téměř neznatelné.
Výsledkem bylo odlepení kolejí, stažení kolejnic z podloží a použití metrových prutů, kterých jsem měl, naštěstí, v původním provedení dost.
Celá akce (jeden a půl okruhu) mi trvala více než pět hodin. Nejhorší bylo odstranění kolejnic z podloží. Jedna kolej na kusovce byla vždy přilepena, ale bez jakéhokoliv systému, takže to znamenalo strčit skalpel do každé mezírky mezi přídržnicemi a hledat, kde je to přilepené.
Přitom jsem, k všeobecnému překvapení, zjistil, že přilepení kolejí k podkladu zvýší hlučnost. A podlepením třeba molitanovou páskou na sádrokarton dojde k významnému zlepšení. Asi si to nechám zaregistrovat přinejmenším jako průmyslový vzor. Má to háček, že ta molitanová páska je vysoká a zbytek kolejí se mi nechce odlepovat, protože bych se tím vrátil asi o tři měsíce zpět.

Malé odbočení:
- pokud stavíte z prutů, dejte si zvláště záležet na přípravě konce, který navlékáte. I sebemenší otřep je velký problém. Hlavně ve chvíli, kdy na konci musíte přemáhat pouhý odpor tření mezi prutem a podložím.
- navlékejte vždy jen jeden prut do konečné (nebo téměř konečné) pozice. Já se na to jednou vykašlal a vyšlo mi dvacet centimetrů na společné provlékání…. Legendární dlaždič byl v té chvíli jemný džentlmen.

EDIT: doplněn obrázek

[Sandy]

Kdysi jsme se tu bavili o použití nízkoexpanzní pěny. V kartuši, která je určená pro opakovaná použití mi zbyla trocha pěny. Tak jsem ji nastříkal na základ ze styroduru. No, po vytvrzení to ze všeho nejvíce připomíná výsledek pokusů o křížení rostlin. Na tom základu mi trůní něco
mezi karfiolem (česky květákem) a brokolicí…..

Již jsem tady psal o pokusu vydávat loko BR219 od ROCO za Pilštyka. No, byl jsem rázně odmítnut. Tak si s ní hraji sám. Koupil jsem ji za celkem příznivou cenu a po vyčištění a promazání jezdí velmi pěkně. Její jedinou nevýhodou je, že pochází z doby před DCC a nemá tedy ani náznak přípravy k digitalizaci.
A tahle lokomotiva mě pěkně vypekla. Nebo možná pánové od fy PILZ. Když jsem s ní zajížděl do „depa“ na „zbrojení“, tak se na jedné výhybce vždy zastavila. Nejprve jsem se pokusil přemluvit výhybku, aby fungovala korektně. Ale nepomohlo to, i když ostatní lokomotivy přes ní jezdily bez problémů. Takže následovalo několikeré rozebrání lokomotivy, protože jsem předpokládal, že problém je ve sběru proudu. Když jsem totiž do lokomotivy na inkriminovaném místě „strkl“, tak se vždy znovu rozjela. Nakonec jsem nasadil silnější brýle a vzal do ruky baterku, abych si posvítil na problematické místo. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že problém je v kombinaci přestavník – roh schůdků u lokomotivy. Do „depa“ musím zajíždět krokem a při malé rychlosti se roh schůdků opřel o přestavník a bylo hotovo. Takže bude následovat mírné obroušení rohu schůdků na ochoz.

Aby toho nebylo málo, tak mám problémy s jedním přepínačem. Aby to bylo „blbovzdorné“ a nebylo možno zapnout obě koleje ve stanici současně, tak jsem použil třípolohový spínač. Navíc ve střední poloze jsou obě koleje odepnuté a je možno řádit v „depu“. Vypínač má, bohužel, v jedné krajní pozici špatný kontakt a občas dochází k přerušení napájení. Náprava je triviální a levná (vypínač stojí asi dvanáct korun), ale druhý v tuto chvíli nemám a kodrcat se do Prahy kvůli jednomu vypínači se mi nechce.

Všechno je ale zapomenuto, když se dostaví vnuk a trochu si zajezdíme. Dnes jsme tomu dali hodinku. Nejraději má "syslograf", který může jezdit tam i zpátky. A já se vrátím o šedesát let zpátky a vzpomínám na starého zedníka, který každé ráno stál před sousedovic novostavbou, v ruce lámal dřevěný metr a přemýšlel, odkud začít.

EDIT: Doplněn obrázek

[Zlámalík]

Tohle vydáme knižně! Přesně popsáno, barvitě vyloženo!