Pokud budou pravomocně odsouzeni ve věci trestněprávní, je pak důležité, zdali součástí trestu/rozsudku bude i povinnost nahradit škodu (zpravidla tomu tak bývá). Pokud ne, je třeba podat nový návrh ve věci občanskoprávní. Stejné je to i v případě, že odsouzený se nemá k úhradě škody uvedené v trestním rozsudku. Je také důležité, zdali se podaří prokázat škodu způsobenou v plné výši, respektive je nutno počítat s tím, že nestačí jen škodu nahlásit na policii, ale také výši škody řádně doložit - nejlépe složenka, nebo výpis z účtu. Že odsouzený pachatel nic nemá, neznamená, že se tím zbavuje povinnosti platit. Například u alimentů je to tak, že i z životního minima je plátci strháváno, a to celkem dost, ale je fakt, že zde je brán ohled na dítě, který je alespoň v českém právu stavěn nade vše, u náhrad škod to může být jinak, ale určitě ne tak, že nebude platit, musí poslat sem tam aspoň něco, jinak maří úřední rozhodnutí.
Každopádně není od věci škodu vymáhat exekutorem - všude se něco najde. A pokud by se dotyčný snažil před plněním povinnosti zbavit majetku prodejem, nebo přepisem, lze mu v tom zabránit podáním předběžného opatření. To se ale obyčejně používá u větších škod. Poškozený si ale tohle všechno musí vyběhat sám, no zkrátka je na tom pořád blbě.
