nákladní vozy II. epochy

[Ivan]

Střelec, a ohýbačku na lepty používáš? Velmi doporučuji, bez ní to kolikrát rozumně ohnout nejde.

[Střelec]

Ohýbačku jsem měl krátkou (původně na díly letadýlek), speciálně na tyhle vozy jsem kupoval dlouhou - podélníky rámu bez ní rozumně tvarovat nejdou. U rozsoch je ten problém, že se musí jen vyhnout z výřezu v podlaze a jejich nejmasivnější část (základna) je právě v místě ohybu. Takže se to musí opatrně podebrat nožem těsně u ohybu a lehce odpáčit z jedné a pak z druhé strany, aby se mohlo vyhnutí na 90° dokončit vhodnýma kleštěma nebo pinzetou. Na nic jiného tam místo není. Honička jsou i schůdky - stupně mají na konci ohnutý rantl, ale ten je hodně úzký a u kousků přes celou délku vozu (u DF) se mi nedařilo ho ohnout na první pokus dál, než do poloviny. Rantlík vždy z části vyklouzl a neohnul se. Nakonec jsem do ohýbačky sevřel schod a rantl doohnul "přežehlením" kleštěma na plocho. U Zl se mi podařilo schůdek chytit do ohýbačky za rantlík a ohnout ho palcem - bylo to rychlejší, než to štelovat přes ohýbací lištu.

[Petr Berka]

Do ohýbačky chytnu lem schůdku a prstem ho zlomím dolů, je to jediné místo, kde je proleptaná drážka na vnější straně ohybu.

[Střelec]

Tak jsem dostal Zl do stádia pro obtisky. Bylo chybou, že jsem neobtiskl pojezd vozu, dokud byl samostatný, teď s k podélníkům dostanu dost špatně. Při osazování skříně jsem nakonec "očesal" plechová očka z rámu, která měla navazovat na sloupky skříně - s nimi mi spodek vycházel širší, než vnitřek skříně. Podélníky se mi při pájení zjevně o chloupek hnuly. Možná "očka" dolepím po nanesení obtisků. Vůz se mi zadařil mnohem lépe, než předchozí DF.

[Petr Berka]

Mě se lépe manipuluje se samostatným spodkem, jak na obtisky, tak na patinu, to doporučuju. Ty výztuhy rámů jsou natěsno na sloupky, možná v leptu malinko cuknu s délkou, ať je tam desetinka mezera.

[Střelec]

Z letadýlek jsem byl zvyklej "obtiskovat" až víceméně hotovej stroj, u vagónů to bude zjevně nutno "obtiskovat" na etapy. Budu taky muset vychytat pájení schůdků na rám, zatím je to jak souboj zavináčů s opicí. Když se to na jednom konci chytne, tak to na druhém upadne a občas to drží na pinzetě líp, než na příslušných nosnících.
Někdy koncem léta plánuju M bez brzdy na zviřátka a koncem roku bych rád pořídil nejstarší variantu D.

Co se týká návodu, chtělo by to alespoň hrubé schéma brzdoví (kam přesně dolepit podélné tyče, příčné spojky brzd jsou jasné) a případně někam umístit alespoň rámcové schéma pro rozmístění popisů, protože stavebnice umožňuje minimálně dvě varianty.

Stavěl jsem loni jednu americkou rychlostavebnici nákladního vozu s dřevěnou skříní. Skříň byla lisovaná z jednoho kusu a už měla hotový potisk. Pojezd byl z černého, lehce "gumového" plastu, do podvozků z téhož materiálu stačilo vložit dvojkolí. Spojení podlahy s podvozky ale vycházelo díky tomu s dost velkou vůlí, takže skříň má tendenci se na podvozcích kymácet. Stejně to bude vitríňák - ve dvojici s americkou posunovací lokomotivou 0-4-0 se čtyřnápravovým tendrem z konce 19. století z někdejší jugoslávské produkce, co se tu prodávala za socíku a měla už z výroby na tehdejší dobu malý zázrak - kouřový generátor.