Možná jste se s tím už v životě taky setkali.
Použil to i Jaroslav Hašek ústy svého dobrého vojáka Švejka při jeho psí rozmluvě č. 1 s nadporučíkem Lukášem, kdy před krádeží stájového pinče pravil: "Je tak vošklivej, až je krásnej".
Když jsem poprvé viděl šumperskou Bardotku 752.068-7 ČSD v jejím hnědožlutém nátěru (v barevném provedení dle prototypu T478.1002 ČSD z přelomu let 1964/1965), zapochyboval jsem, jestli něco takového mohl prapůvodně spáchat - dobrovolně a ochotně*) - nějaký profesionální renomovaný designér.
V lepším případě mi to připomínalo balení kávy Jihlavanka (nic proti ní, moje žena si ji celkem oblíbila), v horším to zpočátku působilo jak "psí průjem na hlíně". Přesto jsem se snažil býti tolerantním, neboť estetika je věcí navýsost subjektivní, a co se některým lidem líbí, druhým se líbit nemusí (a naopak).
Jedno jsem ale stále nevěděl: jestli je ten nátěr "dostatečně vošklivej na to, aby moh' bejt krásnej".
Tak jsem to nehrotil, dal jsem tomu čas a klid, a ono si to postupně sedlo úplně samo...
Přesto bych normálně o této žlutohnědé Bardotce asi ani nějak moc vážně neuvažoval, nebýt skutečnosti, že už jsem "jednu šumperskou" měl - tu hezkou červeno-krémovou s modrou střechou 749.257-2 ČD (analogovou Roco 7300008).
Takže proč k ní nepořídit i "tu druhou šumperskou" 752.068-7 ČSD Roco 73x0026 ?
Přece by se na kolejišti obě zároveň spolu tak pěkně vyjímaly a vzájemně se doplňovaly - jedna moc hezká a ta druhá.. ehm.. taky hezká, i když (možná) ne až tak úplně moc, dokud si člověk na ni nezvykne a její primitivní drsnou krásu nevstřebá.
Anebo snad ne?
Někteří znalci Bardotek to už pravděpodobně rozluštili a vědí, zda a jak často se mohly tyto naše "dvě různé šumperské lokomotivy" někde potkávat - kdy a kde se v reálu vyskytovaly společně. A také, za jakých okolností mohou býti jako modely prezentovány na kolejišti zároveň spolu (současně).
- Obě dvě v provozu na trati nebo obě dvě odstavené?
- Anebo jedna odstavená a druhá v provozu?
Bardotka 752.068-7 ČSD + 749.257-2 ČD:
(H0 modely Roco 73x0026 + Roco 73x0008)
(pro zvětšení rozkliknout)
Tak jo nebo ne?
Šlo by to takhle dohromady?
Ne, ne, nic takového.
Nejde to.
Proč ne?
Důvod je ten, že se nejedná o dvě různé lokomotivy, ale o jednu a tu samou - fyzicky jde o tentýž stroj. A to i přesto, že podle označení by se to na první pohled mohlo jevit jako dva kusy dvou různých lokomotiv, které dokonce mají i rozdílné zavěšení/uchycení podvozků.
Zatímco model Roco 73x0026 752.068-7 ČSD (a dále ČD) představuje danou Bardotku ještě v jejím původním technickém stavu zhruba do poloviny 90. let, druhý model Roco 73x0008 749.257-2 ČD ji ztvárňuje v navazujícím období, a to po její dílenské rekonstrukci v letech 1995-1996 na řadu 749 s elektrickým vytápěním vlakových souprav. A dále to charakteristické původní řešení závěsek podvozků (typické pro Bardotky a Brejlovce starších verzí) bylo při rekonstrukci nahrazeno uložením skříně na pryžokovových sloupcích ala "noví" Brejlovci (ex. řada T478.4 novější série + po reko) a Kocouři.
Poznámka:
Čerstvě zrekonstruovaná 749.257-2 ČD jezdila nějakou dobu ještě stále v tom prototypově-památečním žlutohnědém barevném provedení, než byla pak už definitivně přelakováno do svého posledního provozovaného nátěru "červenokrémového s modrou střechou".
Dosavadní šumperská Bardotka (752.068-7 ČD) právě čerstvě zrekonstruovaná a přetvořená na 749.257-2 ČD:
(kombinovaný trojobrázek s chronologicky seřazenými dokumentárními dobovými fotografiemi ze zimy a jara 1996)
(pro zvětšení rozkliknout)
Popis trojobrázku:
1) horní třetina:
Ještě v nátěru připomínajícím původní barevnou kombinaci skříně prototypu T478.1002 byla 749.257-2 ČD zdokumentována v Šumperku 11.2.1996.
Foto: Petr Kapoun
2) prostřední třetina:
Autor: Ladislav Kroul, datum: 12.3.1996, místo: Depo Šumperk
Bez výkonu stála v Šumperku odstavená zajímavě nalakovaná "elektrická zamračená" 749.257-2 ČD.
3) dolní třetina:
Na rozdíl od patrových jednotek řady Bpjo byly "Berty" ve stanici Veřovice vždy spíše vzácností. O to cennější je tento snímek hnědo-žluté 749.257-2 ČD, který byl ve Veřovicích pořízen 19.5.1996.
Foto: Ing. Zdeněk Sýkora
__
*)
Při projektování, konstrukci a výrobě prototypu složitého stroje se řeší problémy o několik řádů obtížnější než je vnější barevné provedení. Když se v tom listopadu a prosinci 1964 finišovalo (letos tomu bude těžko uvěřitelných již 61 let), nově vzniklá Bardotka T478.1002 ČSD byla zřejmě narychlo "nějak" natřena tím, co v té chvíli bylo zrovna po ruce; na základní žlutý nátěr se ve velkých vodorovných pásech stříkla dostupná hnědá.
Možná přitom již bylo počítáno i s tím, že tato naše tehdy zbrusu nová československá lokomotiva dostane za 3/4 roku kvůli své účasti na Mezinárodním veletrhu v Brně v září 1965 namísto dosavadního hnědožlutého provizoria jiný nový barevný kabát. A tak se i stalo - viz "modrý klaun"...
Prototypová "žlutohnědá berta" T478.1002 ČSD z přelomu let 1964/65:
(koncem 80. let byla pak standardně přeznačena na 751.002-7 ČSD, následně ČD)
Autor: ČKD Praha, sbírka: Michal Štrublík, datum: 00.01.1965, místo: Praha-Hloubětín
Na konci roku 1964 dokončený prototyp T478.1002 ČSD byl zachycen, v době prvních zkoušek v mrazivém lednovém dni roku 1965, na nové závodní vlečce ČKD v Hloubětíně. Lokomotiva byla opatřena lakem, jež nepatřil mezi nejlepší díla designérů a konstruktérů ČKD. Tento lak měla "dvojka" po dobu provozních zkoušek až do září 1965, kdy byla opatřena veletržním modro-šedým lakem.
