od Tempotaxi » stř 08 zář, 2021 5:26 pm
Další zajímavost - požární vlaky:
Nejprve byly zřízeny v jednotlivých drah požární vlaky, jejichž hlavním posláním byla likvidace požárů na širé trati, které způsobovaly největší škody na majetku. Při některých požárech byl požární vlak jediným prostředkem pro hašení v nepřístupném terénu.
Požární vlaky měly 4 vozy vybavené především pro hašení rozsáhlých požárů, kde bylo potřeba velkého množství vody. Požární vlaky se uplatnily při lesních a polních požárech. Skládaly se zpravidla z cisterny, plošinového vozu, uzavřeného vozu a vozu osobní přepravy.
Osobní vůz byl upraven jako kancelář, sklad a ubytovací prostor pro požární družstvo. Obytný vůz sloužil nejprve stálé posádce vlaku jako požární stanice až do doby, než hasiči přešli do zděných budov a vlak byl obsazován jen v případě vzniku požáru. V zavřeném voze byly uskladněny hadice a motorové stříkačky typu PS 3, PS 8 nebo PS 16. Na plošinovém voze bylo vozidlo Praga RN, které potřebovala při zásahu na širé trati vodu, která se čerpala z cisterny ( cisternových vozů bylo několik typů o objemech od 20 000 do 60 000 l ) nebo i z tendru lokomotivy. Voda cisteren byla také do hadic tlačena za pomoci přenosných stříkaček, naposledy typ PS 12, Teprve po roce 1960 byly k útvarům přidělovány první malé cisternové vozy ASC 16 Praga.
Požární útok se vedl bočními dveřmi na vagóně řady Z, na každou stranu byl od stroje veden jeden rozdělovač metrovou B hadicí od PS 12 a ta byla propojena savicí do železniční cisterny . Vždy záleželo na objemu cisternového vozu, stávalo se, že byly propojeny i dva kotlové vozy. Dále byly vlaky sestavovány tak, že na plošinový vůz na nájezdové rampě pro žňovou techniku najelo vozidlo CAS. Další varianta byla v době parní trakce a to plošinový vůz s přenosnou stříkačkou a ta brala vodu z tendru parní lokomotivy.
Minimální vybavení požárního vlaku:
• cisterna s vodou o obsahu minimálně 200 hl,
• motorová stříkačka s čerpadlem kategorie 12, nebo 8, případně jiná náhrada splňující požadavky pro
dané kategorie,
• min. 6 m sací hadice,
• 5 x 20 m požární hadice B,
• 4 x 20 m požární hadice C,
• dvě rozprašovací, nebo kombinované proudnice C,
• jeden rozdělovač,
• jeden sací koš.
• tři lopaty,
• dvě tlumnice,
• dva rýče,
• jedna sekera,
• jedna pila.
V roce 1953 bylo k dispozici 6 požárních vlaků, 9 požárních automobilů, 14 motorových stříkaček a 10 motocyklů. V dalším roce 1954 bylo 6 požárních vlaků, 34 požárních automobilů, 45 motorových stříkaček a 18 motocyklů.
Celkový stav všech příslušníků v útvarech požární ochrany v dopravě byl v roce 1954 pouze 276 osob. V některých četách byl stav 8 až 12 osob. Služba probíhala ve směnách po 12 hodinách služby a 24 hodin volno. Podle potřeby se střídání směn změnilo. Nepřetržitá pohotovost byla zajištěna ve třech směnách. U některých jednotek tak ve službě byli pouze 2 až 4 příslušníci. Tak malá jednotka nemohla být dostatečně mobilní a proto pro případy zásahu u velkých požárů se zřizovaly požární vlaky, které se doplňovaly příslušníky ozbrojené ochrany nebo dobrovolnými družstvy.
Podle statistiky jen v roce 1954 bylo celkem 392 požárů, které vznikly následkem jiskření lokomotiv. Nedbalostí bylo 106 požárů se škodou 11 269 990 Kčs. Technické a stavební závady byly příčinou 69 požárů, samovznícení briket a uhelných skládek bylo příčinou 63 požárů. Celkem bylo v roce 1954 evidováno 694 požárů se škodou 15 664 498 Kč.
Přehled objektů postižených požáry v roce 1954.
Správní a obytné budovy ČSD ………………………………………..............………. 52 požárů
Dílny, sklady a jiné provozovny ČSD …………………………………...........…….. 96 požárů
Jiné (cizí) budovy v zakázaném pásmu železnic ……………………......……… 38 požárů
Zemědělské budovy, kolny, stodola a podobné stavby ……………….....…… 8 požárů
Zemědělské plodiny (obilí, seno, sláma a podobné produkty) ……………. 60 požárů
Lesní požáry ……………………………………………………………..................……… 51 požárů
Železniční vozidla všech druhů ……………………………...........………………… 264 požárů
Pražce, telegrafní sloupy, řezivo a jiný průmyslný materiál ………………. 125 požárů
Po zrušení pravidelného parního provozu na ČSD se měnil charakter požární ochrany železnic. Nástup elektrických a motorových lokomotiv se měnil charakter požárů. Přibývalo požárů pod trakčním vedením, ale i požárů spojením s únikem nafty a olejů.
V letech 1965 až do roku 1980 bylo rozhodnuto o vybudování několika objektů požárních stanic, zpravidla přestavbou objektů nepotřebných pro dopravní a přepravní proces. Po roce 1985 bylo ve výzbroji požárních jednotek vedle užívaných CAS 32 T148 a CAS 25 Š 706 nové CAS 32 na podvozku T815, později nové CAS 25 K na podvozku LIAZ 101. Pro novou techniku se muselo za pomocí krumpáčů a lopat postaviti další garážové prostory. Postupně se prováděly úpravy garáží, sociálního zázemí a nových prostorů pro technické prostředky. Od roku 1987 se nakupovaly technické prostředky pro likvidaci následků železničních nehod a jiných provozních havárií, zejména úniků přepravovaných látek z kolejových vozidel. Zakoupeny byly soupravy vyprošťovacího nářadí „Lukas“ nebo „Holmatro“. Dále všechny motorové agregáty s veškerým příslušenstvím, zvedací a těsnící podušky „Vetter“, motorové řetězové pily „Huqvarna“, motorové rozbrušovací pily „Stihl“ a plovoucí čerpadla. Při nočním zásahu se používá osvětlovací přívěs BLA 4 či POS 3.
Vývoj techniky šel i ve vybavenosti osobními ochrannými prostředky. Do výzbroje byly postupně zavedeny vzduchové dýchací přístroje SATURN S 5, S 7 a křísicí přístroje SATURN-OXY. Zastaralé obleky proti sálavému teplu z azbestové tkaniny byly nahrazeny obleky OL 2 a při práci ve škodlivém prostředí se užívají obleky SUNIT, SOO CO, OPCH 90-PO, popřípadě obleky TRELLCHEM TS a TSE.