Myšpulín píše:Doporučuji na Den železnice vyrazit do Český Třebový. A vzít prohlídku od vjezdu (016) přes spádoviště a depo na hlavní věž (019). Bude-li co na vjezdu, ukáží rozpouštění (onehdy tam byl jen jediný vlak a další od Prahy přijel (101), až když jsme byli na hlavním, takže nevím, co ukazovali). Přesně vysvětlí postup a jak píši, je-li co, tak i ukáží.
Co se týká toho plánování, takhle nějak si to pamatuju koncem 90-tých let z Plzně.
Soupravu si nad hrbem projde tranzitér, který zkontroluje a sepíše vozy dle směrů (cílových stanic). Podle toho pak je určeno na kterou směrovou kolej, který vůz pojede. Tahle informace je základní.
Pak jsou nad hrbem vozy rozvěšeny (jednotlivě nebo dle skupin) a rozpojené vozy (odvěsy) jsou sunuty na hrb a pod hrbem jsou přibrzďovány prvním sledem kolej. brzd. Vůz je přibrzděn (dle příslušné směrové koleje, hmotnosti atd.) a pokračuje na rozvětvení směrových kolejí.
Obsluha stavědla (případně počítač) dle informacích o jednotlivých odvěsech zajistí přehazování výhybek dle jednotlivých směrových kolejí. U výhybek na spádovištích se používají rychloběžné přestavníky, které přestavují podstatně rychleji něž ty klasické ve stanicích ( méně než 1 s ) Výhybky nemají závěry a přestavná síla je větší než u klasických elmag. přestavníků (výborná věc pro modeláře, kteří používají klasické elektromagnetické přestavníky:), škoda, že modelů spádovišť se moc nevidí).
Ve směrových kolejích mohou být další sledy kolej. brzd, které zajistí dobrzdění vozu (odvěsu) i ve směrových kolejích.
Tam, kde je jen jeden sled pod hrbem se na cílových kolejích dobrzďuje ručně zarážkami (čubami).
Na směrových kolejích se pak odvěsy opět spojí a souprava pro vlak je připravena.
Je snaha jednotlivé činnosti postupně automatizovat, aby se vyloučily chyby. Předpokládám, že spádoviště na videu je kompletně automatické.
Jako historický exkurs doporučuji knihu "Zelená nasedat" od J. Honse. Díky ní jsem pochopil práci spádoviště už v cca 10 letech:), protože práce na ranžíru i jeho funkce je popsána celkem detailně. V knize to sice není, ale jde o Vršovice v 50-tých letech. Tehdy se ještě pod hrbem brzdilo ručně zarážkami a výhybky se házely pomocí drátovodů a informace který vůz kam zprostředkovávala "plechová huba". Musel to být celkem hukot.