Posunutí u skutečných je, aby písty nezůstaly v mrtvém bodě. Ale u pohonu ozubeným kolečkem ?
On je to principiálně stejný mechanický problém v obou případech.
Ať by šlo o "mrtvé body" pístu ve válci (přesněji ojnic na klikách kol) u skutečné parní lokomotivy anebo o "mrtvé body" spojnic kol u těch modelů, kde se výrobce rozhodl (z různých důvodu) nepohánět přímo elektromotorkem všechny spřažené nápravy.
myslím si, že by přenos ze 4. nápravy na ostatní byl stejný, i kdyby byly souběžně
Sice u větších rychlostí by to vlivem setrvačnosti kol ještě víceméně "nějak" fungovalo - i přes ty hypotetické nesprávně zvolené (tj. stejné, totožné) polohy klik na obou stranách lokomotivy.
Ale při snižování rychlosti by se chod celého mechanismu pojezdu postupně zhoršoval tím způsobem, že:
1)
Při malých rychlostech už by tam byly patrné rázy v obou krajních polohách klik, tj. v přední a zadní úvrati spojnic spřažených náprav.
2)
Při velmi malých rychlostech blížících se zastavení modelu by docházelo k násilnému brzdění mechanismu vlivem nutnosti překonávat jeho mechanické "ďolíky" (energetické bariéry obou úvratí).
3)
Při zastavení modelu v poloze "všechny spojnice současně buďto v přední anebo v zadní úvrati" by z této mechanické pasti už skoro nebylo úniku vlastními silami modelu (no dobře, ještě jsou tam nějaké vůle na ložiscích klik..). Motorek pohánějící jednu nápravu by se pral s ostatními motoricky nepoháněnými spřaženými nápravami (momentálně "zablokovanými") a měl by problém donutit je k otočení jejich kol požadovaným směrem. Všechny spojnice současně by byly namáhány buďto na tah (při uvíznutí spojnic v přední úvrati) anebo na tlak respektive vzpěr (spojnice uvízlé v zadní úvrati) - ale bohužel s prakticky nulovým efektem (současně všechny spojnice v klidu na limitně nulových ramenech, čili s nulovým nebo téměř nulovým točivým momentem).
__
Navíc v porovnání se skutečnými lokomotivami jsou u modelů vůle na klikách (v ložiscích spojnic) relativně obrovské - nejen z technologických-výrobních důvodů, ale i proto, že modely musejí být zpravidla schopny projíždět extrémně malé poloměry oblouků. Může dojít i ke vzpříčení spojnic, kdy se spojnice usadí tak nešťastně, že motoricky nepoháněné spřažené nápravy (všechny nebo některé z nich) mají snahu otáčet se opačným směrem než motoricky hnaná náprava.

- ''vzpříčená'' spojnice vlivem velkých vůlí na klikách.png (1.57 KiB) Zobrazeno 712 krát
Model se pokouší rozjet vpřed (na obrázku směrem doleva) - jeho motoricky hnaná náprava (na obrázku poslední vpravo) se snaží otáčet proti chodu hodinových ručiček a tím nadzvedává spojnici na své klice. První dvě spřažené nápravy (vlevo) jsou však vlivem poklesu spojnic na svých volných ložiscích nuceny otáčet se naopak po směru hodinových ručiček - dochází k příčení spojnic (snaze resp. nucení náprav otáčet se rozdílnými směry) a tím k blokování celého pojezdového mechanismu.
Tyto nežádoucí stavy (ad 3) by bohužel nenastávaly jenom zcela výjimečně a náhodně. Docházelo by k nim naopak zákonitě a nepoměrně častěji, zejména při našich modelářsky věrných pomalých dojezdech - a to právě vlivem tendence mechanismu uvíznout v tom ďolíku s mechanickou bariérou.