Zlámalík píše:..klacíky (přírodní) jsou těžké a vůz se vykloní do strany, jak píšu níže. Nemyslím, že by v jiném měřítku byly poměry natolik odlišné.
Díky, časem asi něco vyzkouším :--)
Já jsem (aspoň teda u H0) uvažoval vzhledem k těm protiobloukům o co největším zatížení v krajních polích (nad podvozky). A kvůli těžišti dát tu zátěž do spodních řad ložených "klád". Asi je navrtat a napěchovat diabolkama nebo vylít olovem. Ale to je extrém. A horní řady co nejlehčí (duté kmeny, balsa, kašírovaný papír apod.) No, uvidíme..
(improvizovaně jsem ty hánulové vozy v protiobloucích zatěžoval prozatím jen malými čistými kamennými oblázky z manželčiny sbírky, a bylo to stabilní)
P. S.
Ještě takový postřeh, možná má obecnou platnost...
Když si hraju s modelovou železnicí ve velikosti H0 (+ H0e a H0f), tak mi měřítko 1:87 nepřipadá nějak zvlášť velké. Podobně velikost N v měřítku 1:160 plus event. v "japonském" 1:150 / 1:148 mi nepřijde nějak extra malá.
Prostě v rámci dané velikosti to všechno k sobě pěkně pasuje, nikde žádný zjevný rozpor, takže ani mozek nemá problém se během chvíle na danou velikost adaptovat.
Ale když se člověk občas dostane k tomu, že má přímo před sebou nebo v rukou modely, a hlavně taky přepravní krabice a krabičky úplně stejných vozidel ve velikostech H0 a současně i N (pár takových se najde i u mne - třeba Turbo Bastardi, Vectroni nebo NOHABky, anebo vagony a vagonky Y či zrovna teď ty moderní klanice na dřevo atd.), tak si naplno uvědomí, jak je vlastně ta hánula oproti eNku velká.
Nebo naopak, jak je to eNko oproti hánule sympaticky malé
Změřené délky dvojvozů (přes nárazníky):
- H0: cca 343 mm
- N: cca 185 mm
