romino: MX len zvukove dekodery a aj to v dost okresanej podobe. To su hold uz stare dekodery a maju problem s miestom v pamati.
a kpt.Budha: světelné skripty do tohoto dekodéru nedostanu, že. To bych musel vzít řadu MS / MN / FS.
Pokud sleduji vývoj DCC ovládání, a já ho už sleduji jen z dálky teoreticky, tak jako coloživotního programátora a návrháře HW v oblasti MaR mně napadá analogie (to nemá nic společného s analogovým ovládáním
) s vývojem počítačové techniky. Tak třeba mobily - to, s čím jste se chlubili před nějakým rokem, dnes vytahujete jen o samotě někde za rohem, abyste nebyli za dinosaury, protože to už nesplňuje požadavky na dnešní aplikace a je otázka, jestli to ještě vůbec bude fungovat. Vývoj jde rychle kupředu, a proto je nutné neustále měnit HW, rozumí se stále k větší nadupanosti v souladu s většími požadavky nových funkcí (mnohdy nepotřebných až ve skutečnosti nepoužitých). Se starou technikou se nedá pískat tak, jak si to žádají "nové trendy".Stejně probíhá postup ve všech oborech, používajících digitální techniku. I ty vláčky se zabudovanými procesory tomu podléhají. Když vyhrabu na půdě analogový vláček po dědovi, tak ho můžu oživit (bez ohledu na tehdejší a dnešní pohled na "modelovost") a on mně dá to, co dával dědovi tehdy, tedy jede-svítí, stojí-nesvítí a nic víc. A jenom jeden na koleji. Nic víc od toho nemůžu očekávat. Stejně tak když mám DCC loko ze začátku století s šestipinovým dekodérem, nemůžu po ní chtít ani zvuk, ani osvětlení kabiny či chodbičky, protože na to nemá HW. Abych zůstal "IN", musím kromě povýšení modelovosti přidáním mnohých podrobných doplňků (to, co dělá modeláře modelářem) vyměnit i dekodér a namontovat patřičné prvky naplňující soudobé požadavky (ledky, repro, dps, Plux xyz...). Tyto požadavky jsou ale pořád větší a větší, což vede k neustálému obnovování stupně digitalizace a tedy nutnosti čas od času provést výměnu nebo doplnění toho, co už nedokáže splnit soudobé požadavky na HW (třeba jinou centrálu). Takže každý je postaven před volbu buď "zakrnět" na dnešních možnostech, nebo neustále hlídat, co se děje v oboru a držet krok s vývojem alespoň teoreticky a být tak připraven k úspěšnému zákroku v případě větších mezer, než je schopen akceptovat. Bez toho na něj čeká osud dinosaura... A ten, jak dlouhodobě pozoruji, je pro mnohé nepřijatelný.
Výše uvedené vyplodil analogový dinosaurus Knavi.
Všechno vyhodíme a začneme od nuly.