ALE, při přerušovaném kontaktu s kolejemi, nedojde k úplnému zhasnutí ledek, ale k postřehnutelnému pohasnutí ano. Takže to bliká, jen to tolik nebije do očí, jako bez kondenzátorů.
Je to způsobeno tím, že ledky jsou napájeny stabilizovanými 5 volty, stejně jako superkondenzátor. Ale ten se nenabije na 100%, takže z 5V to okamžitě spadne na nějakých 4,8V, a hned pádá níž, což je na osvětlení poznat. Navíc, když ztratí napájení trvale, tak ledky skomírají, do úplné "smrti".
Vymyslel jsem vlastní systém, s použitím inteligentního hlídání nabití superkapacity.
Ještě podotknu, že to není dekodér, ale jen rozsvěcování interiéru a koncových světel, přepínaných magnetem přiloženým ke střeše. DCC v kolejích ponechám jen pro ovládání lokomotiv. Z kolejí beru jen napětí.
Schéma mého úspěšně realizované nápadu.
Celé to řídí microchip PIC. Ten jednak reaguje na magnet přiložený ke střeše, a různě rozsvěcuje interiér a koncovky. A dále, s pomocí analogového vstupu, hlídá napětí na kapacitoru, přes odporovou děličku. Taky PIC je napájený těmi 3,3V, tak referenční napětí, je taky 3,3V, a hlídané napětí od 5V níž, je potřeba poměrově snížit.
Jak to funguje. Usměrněné a stabilizované napětí na 5V, nabíjí supercap. A dále stabilizuji na 3,3V. Takže při přerušení napájení, sice klesne napětí na SCap, ale pro LEDky, se napětí nemění.
A jak postupně napětí na kapacitoru klesá, tak u mě nedojde k postupnému "umírání" ledek. Ale když SCap klesne asi na 3,4V, tak PIC všechno zhasne. Žádné skomírání svitu ledek. Při dalším poklesu, dokud ještě PIC žije, tak si do EEPROM, zapíše co svítilo. PIC pracuje od 2V.
Když se dostaví znovu napájení, tak se vše rozsvítí, jak bylo naposledy.
Ten stabilizátor 3,3V, má Udrop (úbytek napětí) 100mV. Takže do klesajícího vstupního napětí 3,4V, spolehlivě stabilizuje.
Pak se světýlka vypnou, aby nevkusně nedohasínaly.
Realizoval jsem to úspěšně zatím do jednoho vagonu, a budu pokračovat.
Zatím to má Balm, Původně s pohasínajícími ledkami od MTB.
- SCap1.jpg (54.42 KiB) Zobrazeno 540 krát
Se superkapacitou 0,33F, a 12-ti led interieru, plně svítí 20 sekund, a pak zhasne.
Před první stabilizátor 5V, jsem dal 150Ohm. Sníží to nabíjecí proud SCap. Takže bych mohl přidat větší kapacity, ale bylo by to zbytečné. Těch 20 sekund, je ažaž. Tak dlouho u mě netrvá ani výpadek při zkratu v kolejích.
Ještě k tomu ovládání magnetem - jazýčkovým kontaktem. V plánu jsem to měl vždycky. Ale nedávno jsem se tady dozvěděl, o kapacitním spínači, ovládaném prstem. Taky jsem si jich několik koupil (za 5Kč). Ale v praxi při zkouškách, to nebylo moc spolehlivé. Jednak někdy reagoval na plast střechy při zapnutí napájení, to by šlo softwarově ošetřit. Ale když jsem ho nalepil na cuprextit, s vodivými spoji z opačné strany, tak reagoval po celé délce plošňáku. To by znamenalo, že když bych vzal vagon do ruky kdekoliv, tak by sepnul, jako bych dal prst na střed. Navíc riziko, že bude reagovat na nějaké rušení, kterého je v kolejišti nadmíru.
Tak jsem se brzy vrátil, ke spolehlivému magnetu. A nebude oleštěná střecha na vagonech od prstu.
A ještě drobná nevýhoda. Bývá zvykem, že koncové červené ledky se zapojují v sérii. Tak na to je 3,3V málo. Musí se zapojit paralerně, a ke každé jsem dal raději odpor. Jako bývá u bílých.
Tudíž je nanejvýš vhodné přes tu 78L05 zapojit ochranou diodu a to mezi výstup a vstup 78L05 (katoda na vstup, anoda na výstup). Jinak riskujete zničení té 78L05.
