TT Mini-Maxi Timesaver (John Allen & René Helbig) 1300x380

[hank]

Hrubý výpočet potřebné velikosti povinné týdenní zásoby uhlí pro výtopnu lze provést podle velikosti uhláků lokomotiv, které tam zbrojily. Například 310.0 měla objem uhláku 1,5 m³. Když zbrojila jednou denně, což na kratších lokálkách mohlo stačit, tak týdenní zásoba pro 1 lokomotivu byla kolem 10 m³. Dřív jsem se tu víckrát zmiňoval o strojové stanici Skalice nad Svitavou. Bývalo zde ustájeno 7 skaličáků řady 433.0 s uhláky o objemu 5 m³; při zbrojení 1x denně to představovalo povinnou týdenní zásobu 7x7x5 = cca 250 m³ uhlí. Jestliže bylo hrazení figur vysoké řekněme 1,5 m, tak jejich plocha ve Skalici mohla být řekneme 170 - 200 m², zatímco pro jednu třistadesítku stačila kůlna na uhlí o rozměrech např. 4x2 m. Ještě snad - 1 m³ uhlí váží kolem 700 kg, takže lokálková minivýtopna s jednou mašinkou na konci 10 km dlouhé lokálky spotřebovala jeden 2nápravový vagón uhlí za 10 - 14 dnů, zatímco ve Skalici to bylo kolem 2 vagónů denně. Ve figurách se většinou skladovaly nejméně dva druhy uhlí, kvalitnější černé (slezské = "polák", Kladno, Rosice) a horší hnědé (severočeské, slovenské - uhlí ze slovenských revírů mívalo u ČSD právem nejhorší pověst); byly však i lokomotivy, které byly na spalování špatného uhlí konstruovány - viz štégovácké prachárny, u ČSD např. 333.0 nebo 414.4. Když už jsme u takového počítání, tak uhlí obsahuje podle původu a kvality 10 - 40% popela; jaké byly nároky na velikost popelových jam a na skládkování/odvoz popela, to už si určitě spočítáte sami. A stejně tak si uděláte představu o náročnosti práce uhlířů a popelářů ve výtopnách za parního provozu.

Když už jsem zmínil tu Skalici: To je zrovna příklad skutečnosti, že hlavním objektem ve výtopně/depu není "domeček pro mašinky" aka remíza. Ve Skalici bývala dřevěná remíza, která v r. 1957 shořela a už se neobnovovala, takže dalších > 20 let tam veškeré zbrojení a provozní ošetření parních lokomotiv probíhalo pod širým nebem. (Akorát vymývat se jezdilo jednou týdně do nadřízeného depa v Brně na dolním nádraží. Dokonce byl kvůli tomu zaveden jeden pár osobních vlaků Skalice - Brno a zpět, aby se nemuselo jezdit strojově.) A potřebné objekty - dílny, sklady, kanceláře, šatny, denní místnosti, nocležny - byly zčásti ve všelijakých kůlnách, zčásti ve vagónových skříních; pořádné zděné objekty se tam postavily vlastně až ke konci parního provozu. (Podobně btw dopadla i strojová stanice Tanvald; jediný rozdíl byl v tom, že tam remíza neshořela, ale propadla se její střecha pod tíhou sněhu. Výsledek lze vidět dodnes.)

Kolega Richard Cila, který chodí sem i na K-report jako Bw_Ig, občas zveřejňuje úryvky ze své badatelské práce. Na K-reportu publikoval i podrobný popis právě této činnosti v oblasti jeho zájmu, tj. v obvodu bývalé výtopny Jihlava.

[durik6]

Hanku, ďakujem veľmi pekne za úžasné podklady, výkresy, sprievodný text s vysvetlením a pohľadnicu, z ktorej mi je to hneď jasnejšie
Obdivujem Vaše vedomosti a bezodný archív s podkladmi