TTmili píše:Je to roztomile malé, ale ta předělávka na klasický dvounárazníkový je zajímavější (nebo spíš se mi víč líbí). Podle toho co jsem pochopil, knihu o jednonárazníkových vozech nemaje, tak vozy co významněji zasáhly do provozu po válce patřili už mezi rekonstruované, a poplatný tomu byl i červený nátěr? Celozelený (až na zmíněnou vyjímku) byl doménou pouze dožívajících jednonárazníkových?
Právě naopak. Všechny M 120.2 a M 120.3, které dojezdily jako motoráky, až na zmíněnou výjimku dojezdily celé zelené, a ani se jich netýkaly předválečné změny nátěrů na rosničkové a polomáčené. (Nepočítám ty vrácené od DR.) Zelené dojezdily i ty přestavěné na dvounárazníkové se šroubovkami. Červený nátěr dostaly jenom vozy přestavěné na přívěsné, a to proto, že většina těch přestaveb proběhla za války, kdy už se jiné než červené nátěry pro přívěsy k motorákům nepoužívaly. Já vůbec považuju za zázrak, že se některé dožily jako provozuschopné ještě i poválečných let; válečná a poválečná nouze jim prodloužila život nejméně o 10 let. (Koneckonců i seznam tratí, kde byly po r. 1945 v provozu, mluví sám za sebe. Vesměs šlo o ty nejchcíplejší lokálky, kde v podstatě zachraňovaly mizivou osobní dopravu a kde by alternativou bylo její úplné zastavení. V roce 1948 pak přišly nové M 131.1 a to byl pro M 120.2 a M 120.3 definitivní konec.) Slabá konstrukce jistě s 20letou životností nepočítala a už od 2. poloviny 30. let (o válečných letech nemluvě) musely dílny a správkárny řešit nebetyčné potíže s ND a dalším materiálem pro jejich opravy a údržbu všeho druhu; v pořadí důležitosti zajišťování válečných úkolů byly kolejové autobusy až úplně na samém konci.
Nechce se mi to tady tapetovat skeny z monografie. (Nemluvě o autorských právech.) Jestli máš hlubší zájem, určitě si ji opatříš nebo vypůjčíš. Kdyby tě zajímal konkrétní vůz, napiš, dal bych sem jeho CV.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.