Provoz se dá zjednodušit a místo ušetřit, když nebudeš potřebovat objíždět. Nabízejí se ti dvě možnosti ze života našich severozápadních sousedů:
1. Rennsteig ještě před r. 1913, tj. před vybudováním malodráhy do Frauensteinu (zvané též Die Laura, zrušena byla v r. 1965). Durynská trať Ilmenau - Schleusingen byla vybudována jako ozubnice, Rennsteig byla původně minimalistická úvraťová stanice. Vlaky měly lokomotivu vždy na dolním konci a do kopce sunuly (podobně jako na naší zubačce). Ozubnicový provoz byl v r. 1922 nahrazen adhezním, nejprve s lokomotivami BR 94.5-17 ex T 16.1 vybavenými Riggenbachovou brzdou, později přišly "královny hor" řady 95 DRG, koncem 60. let pak všudypřítomné dieselhydraulické lok. V 180 a jejich rekonstruované klony. Nicméně podobně jako na jizerské zubačce nic nebrání tomu, aby se do kopce tlačilo i v adhezním provozu.
Původní kolejové uspořádání úvraťové žst Rennsteig:
Koleje 2 a 3 jsou dopravní, 1. kolej je manipulační se skladištěm a volnou skládkou. Nakládalo se hlavně dříví.
2. Eibenstock Stadt byla koncová stanice krátké saské lokálky odbočující z tratě Aue - Adorf, tj. z údolí řeky Zwickauer Mulde. Její stoupání bylo až 50‰, takže patřila do kategorie tzv. Steilstrecken, tj. strmých místních drah se sklonem nad 40‰, které se řídily zvláštními předpisy. (Traduje se, že pro saské stavitele byla vzorem česká lokálka Ostrov - Jáchymov.) Vždy se tu jezdilo jenom adhezně, ale lokomotivy do kopce také tlačily; při jízdě dolů bylo vjezdové návěstidlo do žst Eibenstock unterer Bahnhof trvale na stůj, vlak u něj musel zastavit, strojvedoucí to musel do žst oznámit píšťalou a teprve až pak dostal volno pro vjezd. Na trati se objevilo všechno možné, od původně saských tendrovek řady 89.2 přes pruské "kostitřasy" řady 89.0 ex T 8 až po saské pětispřežky řady 94.19-21 s Riggenbachovou brzdou. (BTW, modely všech tří lok. řad jsou k dispozici v TT: 89.2 od PMT, ostatní od Beckmanna.) Všechny vlaky byly smíšené, hodně dlouho po válce - ještě v 60. letech - tu jezdily provizorní válečné osobní vozy (Behelfspersonenwagen) řady MCi 43 (také k dispozici v TT, dokonce hned od několika výrobců - Hädl, Tillig, Lorenz, Busch). Motorová trakce tu nikdy v provozu nebyla a všechny vlaky až do konce provozu v r. 1975 byly vedeny jako smíšené.
V německých modelářských diskusích se objevily různé návrhy, jak koncovou stanici Eibenstock Stadt znázornit, včetně variant bez objízdných kolejí. Nejúspornější varianta v TT (plánek je nakreslený v TT pro kusové kolejivo Tillig) vypadá takhle:
Skutečné uspořádání stanice - která ve skutečnosti objízdnou kolej měla - se stalo už před desítkami let námětem kolejiště v TT pro jednoho mladého
soudruha z NDR a vypadalo zhruba takhle:
- Eibenstock.jpg (32.04 KiB) Zobrazeno 4923 krát
Asi bych měl ještě dodat, že v žádném z uvedených případů se u sunutých vlaků nepoužívaly skutečné řídicí vozy. V Eibenstocku býval ke konci provozu na horním konci vlaku upravený služební vůz Pwi 31a DR se stanovištěm vlakvedoucího a záchrannou brzdou. (Obrázek viz třeba tady
https://www.lokomotive-fachbuchhandlung ... ::648.html).
Co tím vším chci říct? Že provoz sunutých vlaků, jakkoli v našich končinách nebýval ve 20. století vůbec běžný, nota bene při úplné absenci signálních nebo řídicích vozů, které se ve Velké Británii, v Německu a ve Francii rozšířily už ve II. epoše, může na minikolejištích typu
"úzké prkno" vyřešit spoustu provozních problémů. Bude mi ctí a potěšením, když uvedené dva příklady ze života někoho inspirují.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.