Stanice Nová a Stará Ves

[Tempotaxi]

Dále se podél dlážděné silnice postavily sloupy a tím pádem započala elektrifikace, závorářského pracoviště, drážních požárníků, traťovky, dvojpodlažního domu, do domku pro posunovače a do skladiště Nová Ves. U domku je na sloupu plechová krabice a zde už je pak rozvod po stanice veden v zemi. Polovička sloupů má atrapy pouličního osvětlení.

[Tempotaxi]

No a právě v místě toho sloupku musí být buď zeď skrz celou budovu, nebo alespoň jeden sloup uprostřed, překlad nad ním a zeď až nahoru. To co vidíš na střeše je koruna zdi ve stejné tlouštce jako obvodová zeď na druhé straně, a rozhodně není možné, aby to udržel krov, nebo tadyten minisloupeček a dlouhý překlad.

Sloup jsem tam musel dát, aby se zpevnila celá střecha.
Vnitřní uspořádání se musí vynechat a záleží jen na představivosti modelářů.
Prostě se tam z provozních důvodů žádná stěna, natož sloupy a část třeba zdí, které podpírají krovy, se tam nedají dát. Protože prostor dílen je koncipován tak, že nově postavený nebo upravený vůz bude z dílen slavnostně vytažen a předán do provozu.
Prostě ruka a vůz se tam vejde, opravdu jen tak, tak na míru mích rukou.
Nemá cenu hledat, že tam není to či ono.
Ano pokud by se pod krovy a čelní zdí postavila ocelová výztuha, taková, která je v rozdělených halách, tak by vzhled dílen to zlepšilo, ale pak manipulace s železničním vozem by byla nemožná.
Lze namítnout, že vůz se dá do dílen strčit a pak, že může vyjet už zapojený za lokomotivou. Ale to je právě to co nechci. Většinou bývá vůz vystrčen pomocí vrátku. To znamená, vytažen lanem.

[Vysočina]

Malá technická - ty betonový patky NE určitě ne v padesátých letech, to byl dán sloup přímo do země . U nás elektrika byla do roku 2002 na samostatnejch sloupech ze dřeva v celé ulici. A okolo železnice nepamatuji sloup z patkou ....

[Tempotaxi]

Děkuji za doplnění.
Tak to má ČTK v popisu špatně. Pokud jsem to neopsal špatně.
Dále děkuji za doplnění k pískovacímu zařízení. Škoda, že to nebylo dříve, dnes se to tam už doplnit nedá.

[Tempotaxi]

Malá technická - ty betonový patky NE určitě ne v padesátých letech, to byl dán sloup přímo do země . U nás elektrika byla do roku 2002 na samostatnejch sloupech ze dřeva v celé ulici. A okolo železnice nepamatuji sloup z patkou ....

Elektrifikace Československa započala v roce 1919 a dále se uvádí, že v září v roce 1960 byla elektrifikace v Československu dokončena. Vše co jsem o tom našel je pár fotek, pak normy o sloupech (kde je provedení sloupů, průměry a délka sloupů, patek atd.). Vše je odkazováno na normy ČSN, ale když se chci podívat na ČSN normy, tak všude je odkaz zrušeno, nahrazeno, nepoužívá se a vše je doplněno novým platným datem vzniku nové normy. Ale kdy vznikla (datum) stará norma nebo, kdy byla nahrazena, něčím jiným se už nikde neuvádí.
Pokud je fotka elektrifikace, tak je fotka zaměřena jen na elektrárny, vysoké napětí, elektrifikace železnic, ale na elektrifikaci obcí bohužel nejsou fotky žádné.
A to je pro mě důležité.
Protože já mám sloupy podél silnice, hned na kraji příkopu, kde může stát voda, kde bude pořád vlhko. Tak dávat sloupy bez patek je nesmysl. Sloup by za pár let musel být vyměněn.
Pouliční lampa:
https://jmdetail.com/domains/jmdetail.com/index.php?route=product/product&path=400_403&product_id=11

[Tempotaxi]

Počátky elektrifikace v Čechách ve světle vybraných soudobých kronik v období mezi
dvěma světovými válkami
Diplomová práce
Studijní program: N7105 – Historické vědy
Studijní obor: 7105T021 – Historie
Autor práce: Bc. Ondřej Sladký
Vedoucí práce: prof. PhDr. Marcela Efmertová, CSc.

4.1 Venkovní instalace
K tomu, abychom zrekonstruovali podobu elektrických zapojení a vedení po
obcích, nám poslouží dobové technické příručky. Obrazně můžeme říct, že vstupní
branou elektrického proudu do obce byla již zmíněná transformační stanice, která
přeměňuje vysoké napětí z přespolních elektráren na napětí nízké, použitelné pro běžné
použití a práci. Z transformační stanice je pak po obci rozvedeno elektrické vedení (na
vesnicích převažovalo vedení nadzemní a v městech se setkáváme s vedením
podzemním). U venkovních vedení se používaly pro silnoproudý přenos převážně holé
dráty a lana z mědi. Pro telefonní a měřící vedení mohly být použity bronzové dráty
o malém průměru.395 Všechny práce a elektroinstalační materiál musel bezpodmínečně
vyhovovat předpisům ESČ. Montáž vedení se prováděla na dřevěných sloupech. Jelikož
se jednalo o materiál, který mohl snadno podléhat zkáze, musely být sloupy opracovány
a ošetřeny proti hnilobě impregnací.396 Nejdůležitější část pro impregnaci se nacházela
v přechodu sloupu do země. V některých částech, převážně s měkkou a bahnitou půdou,
se přistupovalo k tomu, aby dřevěná část sloupu se vůbec nedotýkala země. Řešením byl
zabudovaný betonový sokl do země a teprve na něj se namontoval dřevěný sloup. Sloupy
byly zbaveny kůry a ohoblovaly se, aby lépe vypadaly. Vrchní část sloupu se zkosila, aby
se na ní při dešti nedržela voda. V obci se pak na špičku sloupu montovala okrasná
pozinkovaná čepička. Běžným ošetřením sloupu, který se impregnoval nejčastěji modrou
skalicí, se prodlužovala jeho životnost z 5 na 10 až 15 let. Sloup byl zhruba 18 cm široký.
Při vedení vysokého napětí měl být sloup vysoký 9 metrů, při vedení nízkého napětí
8 metrů a při vedení přes veřejné silnice se mělo dosahovat výšky až 10 metrů.397
U volného vedení měl být prověs holého drátu nad zemí minimálně 5 metrů, u vysokého
napětí 6 metrů a nad silnicí 7 metrů.398 Vzdálenost mezi sloupy se pohybovala mezi 35 až
45 metry dle průřezu vedení. Důležité bylo také usazení sloupů do země. Záleželo, jaké
půdní podloží bylo v místě umístění sloupu. V měkké půdě se pod sloup umisťoval
plochý kámen, který zabraňoval zabořování sloupu do půdy. Při možném vyšším bočním
tlaku na sloup se pomohlo sloupu dřevěnou podpěrou nebo železným kotevním drátem.
Pro vyšší napětí se též používaly sloupy železné, ale v této kapitole bych se spíše
zaměřoval na montáž sekundárního vedení.
V obci se pro upevnění elektrických vodičů kromě dřevěných sloupů využívaly též
konsole střešní nebo nástěnné přímo na domech, aby se v úzkých uličkách zbytečně
neosazovaly sloupy, a jejich instalace byla levnější. Pokud však byl dům příliš nízký
a nebyla by splněna předepsaná délka vodiče nad zemí 5 metrů, byl použit sloup. Sloupy
byly samozřejmě použity i při nedostatečné zástavbě, kdy vyplňovaly prázdné prostory.
Konzole také sloužily jako přípojky do domů.
V obci se na budovách rozlišovaly dva typy konzolí. Konzole nástěnná, která se
umisťovala na domech z bezpečnostních důvodů tak, aby vedení probíhalo souběžně
s římsami nad okny a pod okapem. Při osazování vedení v obci po domech se také chtělo
docílit jeho estetičnosti. Vedení tedy mělo probíhat, pokud možno, ve stejné výšce
a kolmo, jelikož šikmé vedení nebylo esteticky pěkné. Tam, kde díky rozdílným výškám
domu nebylo možné použít nástěnné konzole, použila se konzole trubková, která
vyrovnávala horizontální průběh vedení. Nulový vodič měl být vždy blíže ke zdi.
Elektroinstalační firma měla také vyjít vstříc majiteli domu a pokud možno co nejméně
poškodit fasádu domu zřízením konzoly či nešetrným ořezem větví stromů.399
Další důležitou součástí elektrického vedení, a můžeme se s ním setkat i v dnešní
době, je izolátor. Izolátor se používal jednak při přechodu drátu přes sloup, tak při vstupu
do domu. Jelikož se vyráběl z glazurovaného porcelánu, který má dlouho životnost
a mohl být použit a využit při rekonstrukci vedení a tím se zachoval. Za První republiky
se používal především pro venkovská vedení nízkého napětí izolátor typu „I“ nebo „RM“.
Pro uchycení izolátorů sloužily železné podpěry, se kterými se též můžeme ještě nyní
setkat na venkovních částech budov nebo sloupů.400
Další podstatnou součástí rozvodné sítě v obci byla ochrana vedení před
přetížením, odpojením nebo hledáním izolačních chyb. Umisťovaly se především na
vršky sloupů. Z důvodu jejich obtížnější výměně v zimě a při tmě se tyto pojistky
montovaly v menším množství. Pro případ odpojení určité části vedení, například
z důvodu opravy nebo připojení další části, se umisťovaly na snadno přístupných částech
domu nebo sloupu železné pojistkové skříně.
Odbočkou ze sekundární sítě do domu se nazývá domovní přípojka. Odbočení od
vodičů se provádělo šroubovaným spojem, namísto letovaného z důvodu jeho
mechanického namáhání. Z domovní přípojky se pak vedení vedlo k hlavní domovní
pojistce, ke které je připojena domovní instalace. Vedení za hlavní pojistkou je samotná
domovní instalace a netvoří část rozvodné sítě. I když domovní instalace není součástí
rozvodné sítě a je vyloženě soukromou záležitostí, musela být podrobena dokonalé
technické kontrole. Pokud by vykazovala nedostatečnou technickou způsobilost, mohla
by tímto poškozovat i vedení rozvodné sítě a způsobit škodu na cizím zařízení.
Důležitou součástí elektrického vedení v obci bylo kromě vlastního vedení
a elektroinstalací v domácnosti veřejné osvětlení. Jedná se o samostatnou technologickou
venkovní část. Světlo se mělo zapínat z jednoho místa a na jeden okruh mělo být zapojeno
maximálně 20 lamp. Osvětlení v obci se zapínalo na celou noc nebo pouze do půlnoci
z finančního důvodu. Byla možnost i kombinovaného zapojení, kdy část světel se
o půlnoci zhasla a část světel zůstala svítit. Pro vedení veřejného osvětlení se využívají
i rozvodné konzole pro domovní přípojky. Veřejné osvětlení mělo mít vodotěsná ramínka
s ochranným sklem a každá žárovka měla mít svou pojistku.401
Montáž elektrického vedení prováděla objednaná elektroinstalační firma. Při stavbě
sloupů venkovního vedení se používaly především štechry, škrabky, dřevěné pěchy, lana
a dřevěné tyče. Dále bylo zapotřebí rozvíjejícího bubnu pro tažení drátu nebo kabelu, aby
se dráty nekroutily a neohýbaly. Jako montérské nářadí se používaly různé druhy kleští
k ohýbání a k výrobě oka na drátu pro upevnění, štípání, ruční svěračky. Na letování
spojek se používala benzínová lampa. Při montáži na dřevěném sloupu měl montér
k dispozici stoupací železa a na vrchu sloupu se přidržoval pomocí ochranného pásu.
Veškeré práce se prováděly při vypnutém proudu, pokud však nebyla jiná možnost, musel
montér použít gumové rukavice pro práci pod napětím.402
Kabelové vedení se využívalo především v prostorách, kde nebyla možnost použít
vedení venkovní. Například když bylo zapotřebí vést vedení vodou nebo v zemi.403
Jelikož je toto prostředí velmi náročné, bylo zapotřebí vodiče s dodatečným krytím, což
byl většinou olověný plášť. Vodič ještě uvnitř olověného pláště byl pokryt pásky
impregnovaného papíru. Tyto kabely se při použití v zemi ještě pokládaly do železných
armatur. Při kladení kabelů do země se použil točivý buben. Kabel se ukládal většinou do
chodníků v hloubce 50 cm a na silnicích, z důvodu větší námahy, do hloubky 75 cm. Na
kabel se před záhozem kladly orientační plíšky, které měly při budoucím odkryvu
upozornit na položený kabel. Poté se kabely zaházel vrstvou písku, na kterou se položily
cihly, a zbytek se zaházel zeminou. Napojení domovních přípojek na kabely v zemi se
dělalo pomocí takzvaných vodotěsných litých skříní, dnes bychom to nazvali spojkou.404

Zdroj:
Počátky elektrifikace v Čechách ve světle vybraných ...https://dspace.tul.cz › DP_Ondrej_Sladky_2019
PDF

[Tempotaxi]

Při hledání jsem našel zajímavé povídání o Kuka vozech o jejich historii.
Tím pádem je i jasno, které vozy a tím pádem i model má být na kolejišti, když vše má zapadat do 50 let a někdy i o kousíček dál.
První Kuka vozy jsou na podvozku Praga a její montáž provedla firma ČKD. Výroba započala v roce 1930 a bylo celkem vyrobeno asi 180 kusů.

Vůz Kuka na podvozku Škoda 706 ROK se započala vyrábět v roce 1956.

Vůz Kuka na podvozku Škoda 706 RTK byl vyráběn asi od roku 1960, protože v témže roce byl předveden na mezinárodní výstavě v Bruselu.


Vůz Bobr se započal vyrábět od roku 1964. Název Bobr vznikl s počátečních písmen měst Boleslav a Brandýs nad Labem, kde právě v Brandýských strojírnách se montovala nástavba.

[Tempotaxi]

Doplnění dopravních značek pro železniční přejezd.

[Tempotaxi]

Už jen zbývají doplnit silnici patníky. Patníky a jejich vzdálenost se řídí terénními poměry. Na rovném úseku jsou patníky od sebe vzdáleny 2,5 až 3 m. Což je v HO zhruba 34 mm. V zatáčkách, nebo na náspu jsou většinou patníky spojeny ocelovým lanem, nebo je mezi nimi ocelová trubka, kolejnička nebo podobný materiál.
Zde je pak rozměrový náčrtek ve velikosti HO.
a) Patník, byl bílý a měl někdy i černý lem. Někdy na lemu jsou barevná odrazová skla.
b) Kilometrovník.

Zdroj: Doplňky modelového kolejiště – krajina- , I. Tvarůžek, ing. M. Tvrdý.

Původní patníky jsou kamenné kvádry, které původně sloužily pro snazší nasedání a vysedávání z koně. Tím pádem bude i výška patníku nižší.

[Tempotaxi]

[Miloš_P]

Tady se patníky taky řešily.
viewtopic.php?f=11&t=3174&start=15

[Tempotaxi]

Tady se patníky taky řešily.
viewtopic.php?f=11&t=3174&start=15

Děkuji za info.

A zde bude pravděpodobně dřevěný trám.

[Tempotaxi]

První digitální jízda na analogovém kolejišti.
https://www.facebook.com/vladimir.klusacek.568/videos/4801856736491368
https://www.facebook.com/vladimir.klusacek.568/videos/4313133125480962

[Ivan]

Videa bohužel jen pro vyvolené

[Miloš_P]

Videa bohužel jen pro vyvolené

...taky bych se rád podíval