Aleš roste ti konkurence,tak ten článek patří sem
.
Milan
Návštěva
Dnes máme slavný den.Po úporným pracovním shonu na stavbě,kde jsme strávili nekonečné hodiny času,bezesné noce,s pocitem někdy s tím praštit,nemluvě o shánění financí pro náš sen,jsme vše konečně zdárně dokončili,vyladili,zprovoznili naše vytoužené kolejiště.
Dveře se slavnostně otevírají a řada nedočkavců hlavně z řad příbuzných vstupují do místnosti,které letmým pohledem zříme rozdělení na koutek u vchodu a samotné kolejiště.Na stole leží skleněná kasička s nápisem dobrovolné vstupné,
příbuzní a známí nešetří penězmi neboť ví jak obrovské úsilí museli členové kroužku vynaložit.
Mezi levou stěnou a kolejištěm je pohodlný vstup o 90,0 cm a hned na úvod jsou návštěvníci fascinování monumentální stavbou železobetonového mostu s betonovým obloukem uprostřed a po stranách po dvou kamenných klenbách.Mladý průvodce nechává na moment vydechnout návštěvníky a po chvíli sděluje potřebné informace o viaduktu.Jedná se o Telgártskou slučku ,viadukt se jmenuje Telgártský,dlouhý je 86,55 m v naší modelové velikosti TT nezkrácený 722 mm a oproti realitě výškový rozdíl mezi dolnímu začátku a koncem horní trati slučky je 250 mm.A hned vidíme,jak zleva se nám blíží rychlík Horehronec,projíždí zastávkou Telgárt – penzión a mizí nám v tunelu.Na pár minut musíme posečkat než rychlík vyjede spirálu a vynoří se nalevo z tunelového portálu a míří k nám na viadukt.Rychlík se šesti vozy „Y“ je impo-
zantní a na viaduktu nám zastavuje pro fotochtivé publikum.Rychlík se po fotozastávce rozjíždí a pokračuje zpět do spirály,aby opět sjel na základní úroveň tratě.Po pár krocích se nám rozšiřuje prostor před kolejištěm až na 140,0 cm.
Obsluhující personál stanic na nás vykukuji zpoza kolejiště z druhé strany.Místa mají dost.Máme tam dva caparty z nich jeden obsluhuje odbočnou stanici s malou strojovu stanici ,laicky řečeno výtopna,druhý capart hlídá vratnou smyčku a spodní skrytou stanici.Další caparti jsou uvelebeni v koutku výklenku uprostřed nalevo mezi kolejištěm.První hlídá důle-
žitou odbočku na hlavní trati a druhý kontroluje skryťák s koncovou stanici.Máme možnost,když zahneme doleva,vidět další část kolejiště.Veškerý obsluhující personál drží v rukou tablety.Marne,pokrok je pokrok,to člověk nezastavi.
Mladý průvodce nám začíná vyprávět o kolejišti.
Na základní rovině je vedena hlavní trať přes zmiňovaný viadukt a pokračuje do skryté stanice.Je to prostě okruh.Soupravy mají možnost se obracet,ale až za chvíli povíme kde.Na hlavní trati leží odbočka spíše na jednom místě dvě odbočky.Ta první odbočka zleva patří pro skryťák číslo 1 a představuje fiktivní stanici v podobě vratné smyčky.Hned ta druhá odbočka pokračuje stoupáním do odbočné stanici.Hlavní větev nám pokračuje přes most a další odbočku do dalšího skryťáku číslo 2 taktéž v podobě vratné smyčky,ale ten je otevřen.Na odbočku máme napojenou lokálku.Ta se vine levotočivým obloukem,
pokračuje nad skryťákem,aby se opět stočila do pravotočivého oblouku,malého esíčka a lokálka končí v malé stanici.
Zmiňovali jsme se o soupravách z hlavní trati,tak ty se mohou obracet v těch vratných smyčkách.Caparti se činí,tak návštěvníci vidí dosti hustý provoz až se někdy diví,že nedochází k nehodám.Nešetří se chválou nad zpracovanou krajinou kolejiště.A kde je ten protivný architekt co furt z dálky do všeho kecal,toho lepší uvelebili v jiné místnosti s lahvinkou dobrého vína a ať prý kouká na nějakého Yvera.My si ho prej užili dost,úsměvně všichni přikyvují se šibalským pohledem v očích.
Tak přijďte zas,těšíme se.