Čím jsem starší, tím silnější mám pocit, že ať si modelář vymyslí jakoukoli zdánlivě nesmyslnou hovadinu, při troše úsilí se k ní dá najít skutečný provozní vzor.
Posuďte sami.
V Polsku na dvoukolejné hlavní trati Poznaň - Skandawa - státní hranice s kaliningradskou oblastí Ruské federace v traťovém úseku Olsztyn - Korsze mezi stanicemi Górowo a Satopy Samulewo byla snad až do poloviny 60. let tato výhybna Dabrowa Wysoka. Celý mezistaniční úsek dlouhý 13 km je ve sklonu 6 promile a tak ve směru do stoupání zhruba v jeho polovině zřídili vedle 2. traťové koleje tuto z našeho pohledu atypickou výhybnu, která se polsky nazývá půvabně "mijanka o źeberkowym ukladzie torów" - prosím někoho znalého o přesný odborný překlad.
Výhybna měla sloužit výhradně předjíždění nákladních vlaků osobními a technologie byla asi následující, viz přiložený obrázek: Nákladní vlak jedoucí ze Satop do Górowa po 2. traťové koleji vjel na kolej TZ1 a zacouval na kolej TZ2. Po předjetí osobním vlakem pokračoval v jízdě z koleje TZ2 na 2. traťovou kolej. Celý vtip spočíval v tom, že oba šturcy jsou stejně dlouhé jako nejdelší předjížděný nákladní vlak. V opačném směru je na 1. traťové koleji pouze jednoduché oddílové návěstidlo - ve směru po spádu fungovala výhybna jako hradlo. Osazení návěstidly vyplývá z obrázku a u ČSD by podle tehdejších předpisů bylo zřejmě úplně stejné.
Důvod opatření si umím představit. Staré nákladní parní lokomotivy byly sice neskuteční tahouni (u ČSD je překonala vlastně až řada 556.0 a z dieselů už jen T 679.1, když neberu v úvahu elektrickou trakci), ale měly zoufale nízkou kritickou rychlost - většinou pod 20 km/h (u ČSD v tom vynikaly Gölsdorfovy 5spřežky 524.0 a 524.2 s kritickou rychlostí 12 km/h) a při vytížení na normu ve směru do stoupání takový traťový úsek klidně mohly zabírat třeba i celou hodinu, což tvůrce grafikonu zcela jistě přivádělo k zoufalství.
Trochu podezírám Milana Ferdiána, že se při návrzích skrytých nádraží pro 1. díl svých sebraných spisů (viz souhrnná marketingová značka "logika kruhu") nechal tímto případem inspirovat. Jsem zvědav, jestli se k tomu přizná dobrovolně
. A dále jsem zvědav, kdy pod vlivem tohoto skutečně ojedinělého případu někdo ze zoufalství nad nedostatkem místa nebo pro lepší vizuální kontrolu manipulací vytáhne tuto kolejovou sestavu z útrob skryťáku na viditelnou část kolejiště.
No - nechám se překvapit.
P.S. Kdyby mě náhodou někdo podezíral z mystifikace, nechť si laskavě nalistuje časopis Świat kolei, ročník 2002, číslo 10, str. 28.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.