Kajinek11 píše:Díky moc za rychlou odpověd. Mohli být vlaky namixované, nebo bylo nutné mít jednotný systém. Je nějak potřeba v provozu 80-tých let na to brát ohledy? Nebo mohu pozapojovat všechno dohromady, jak mě napadne?
V Mn vlaku mohlo být řazeno cokoli, co mělo aspoň potrubí. Jen bylo potřeba dodržovat brzdicí procenta, tj. % hmotnosti brzděných vozů z celkové hmotnosti soupravy. Hlídat to byla práce vlakvedoucího a brzdicí % byla stanovena v sešitových jízdních řádech. U každého nákladního vlaku se o tom vedl záznam zvaný "Zpráva o brzdění". BTW, často se vadná nebo nefunkční brzda vypínala a takový vůz se pak počítal do % jako nebrzděný nehledě na to, co bylo na vyznačeno na rohu. Potrubí tlakové brzdy ale za normálních okolností měly na přelomu III . a IV. epochy už všechny vozy. Když neměly brzdu ani potrubí, byla to mimořádnost, třeba u stavebních nebo muzejních vlaků, a když takových vozů bylo v soupravě moc nebo všechny, tak se řešilo smíšené či ruční brzdění, což už dnes povoleno není.
Vozy cizích správ na tratích ČSD (a opačně naše vozy v cizině) musely mít vždy 2 čtverečky (nebo jeden a 5úhelník) a brzdu vždy funkční. Ucelené soupravy obvykle měly stejný systém na všech vozech.
Přestavovače G/P měly jen některé typy vozů, typicky třeba chlaďáky nebo vozy Gbgs určené jako spěšninové do osobních souprav či rychloběžek a poštovních rychlíků. Do sešitového JŘ se pak psalo "brzdy v poloze P" a "vlak je brzděn 1. způsobem brzdění", tj. jako osobní vlak. A dokonce byly i nákladní vozy pro rychlosti nad 80 km/h, které měly rychločinné brzdiče i pro režim brzdění R (rychlík) - zase typicky chlaďáky. Přes naše území projížděly už koncem III. epochy vlaky kategorie Nex (nákladní expres) ze sítě evropských nákladních expresů TEEM s povolenou rychlostí 100 km/h. Většinou vozily ovoce a zeleninu nebo mořské ryby, občas i živý dobytek. Právě díky "lepšímu" způsobu brzdění se v PPS (= pohraničních přechodových stanicích) při výměně strojů u vlaků TEEM dělala často jen jednoduchá zkoušky brzdy, takže vlak se na hranici zdržel třeba jen 15 - 20 minut, tj. méně než mezistátní rychlíky, u nichž se dělaly i celní a pasové kontroly...
Ještě mě napadlo, že v dobách za císařpána nebo ještě i za "republiky" se občas i na normálním rozchodu stalo něco, co je dodnes běžné na úzkém rozchodu při podvalníkovém provozu: V soupravě nebylo dosaženo dostatečného brzdicího %. Pak se připojovaly tzv. brzdicí vozy, které byly (samozřejmě) brzděné a byly vedeny jako služební, ale měly plošiny se zátěží litinových bloků (nebo aspoň kamení či jiného vhodného materiálu).
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.