Z hrůzou koukám, že je to už víc jak 2 roky, co začala stavba Bílé, no a kde nic, tu nic.
Ale což, nejde o život, jen o relax a tady se účel plní, takže klídek.
Dostal jsem roupy. Nějaká prvorepubliková výměna by nebyla k zahození a už jsem si dlouho nezaleptal... Jak jsem zkoušel leptat loni je popsáno tady:
http://vytopna.hekttor.biz/view.php?naz ... 2010120003První návrh klišé. Na horní půlce je vidět, proč mi říkají roztržitý. Ve velkém světlém obdelníku, který představuje základní desku jsou sice šrouby, ale nějak jsem je zapoměl vybarvit. Zato jsem nesmazal jeho obrys... Za ten rok, co jsem neleptal se mi zdálo zase všechno růžovější než předtím. Kdyby se podařilo tisknout doma na fólii, tak se dá celý proces zvládnout doma a nemusí se nic posílat na osvitku. Tak jsem teda tisknul..
Plech už je v matrici a svítí na něj ono kouzelné výbojkové světlo. Hezky 10 minut z každé strany.
První pokus po roce. Se sprejem mi to nikdy moc nešlo. Je to třeba stříkat až do kraje..
Pokus č. 2: Půl hodiny se nic moc nedělo a potom to velmi pomalu začalo leptat vše. Přisoudil jsem to špatné vývojce. Měl jsem totiž schovaný zbytek naředěné, ve které jsem vyvolával už vloni.
Trojka: Na fotce možná vypadá dobře, ale v reálu se mi zdálo, že se fotovrstva nesmyla na plech. Raději už žádné urychlování v troubě. Hezky si počkám 24 hodin.
Leptání počtvrté. Tady už je nadevší pochybnost jasné to čemu sem se tak dlouho bránil. Část UV přes toner stejně proleze. Bez osvitky to nepůjde...
A takhle to má vypadat. Ještě se zbavit strachu a nechat to vyleptat až do konce a bude to v pohodě. Když jsem to totiž překresloval pro osvitové studio, nenechal jsem můstky, které by hotové dílky držely pohromadě. Chemii moc nrozumím, ale vypozoroval jsem , že se leptadlo, které už se vyčerpalo usazuje na dně nádobky. Vyleptaným dílům, které tam spadnou tudíž už žádné velké nebezpečí nehrozí. Ale možná je to blbost...
Tady jsem se ještě radoval. Vystřízlivění přišlo, když jsem tu drobotinu začal sestavovat. Na člověka s nulovými zkušenostmi a minimálním vybavením je to projekt - slušně řečeno - smělý...
Po dvou týdnech popálených prstů; urputného hledání skákajících plíšků na kolenou; honění neposedného cínu, který buď nedrží nikde, nebo se rozlije i tam kde nepatří; při letovávání a opětovného odletování jednotlivých částí a taky ručního vybrušování toho, co se rozpadlo, je tu prototip. Zatím bez návěstidla....
Závaží, které se mělo za pomoci gravitace přetáčet ze strany na stranu sice moc ochotné není (upadlo mu totiž při ohýbání ouško a náhradní je kapku větší), ale jinak to kupodivu funguje. A co víc, umí to přehodit výhybku i když původně měla výhybka ovládat výměnu.
Došlo k úpravě klišé. Díly, které se ohýbají do očka jsem na krajích očka oslabil kvuli ohybu a to byla chyba, protože mi jich při ohýbání několik prasklo. Oslabení - tedy 0,3 mezeru na jedné straně - jsem zamaloval liháčem...
...a zabralo to. Z oslabení zůstala jen nepatrná rýha a zatím nic neprasklo. Tyhle kousky už jsou z dalšího leptání...
...který mi vynahradil všechny ty předešlé pokusy. Tohle mě opravdu baví...
Totéž očištěné a vysušené. Jako od maminky...
Tohle je ono složité leptací zařízení. Odměrka na mlíko. Ohřívání leptadla zajišťuje teplá voda v umyvadle. Místo míchání otočím plech každých deset minut přepnutím kolíčku za jný rožek. Když je zhruba za hodinu hotovu, tak to přeliju přes sítko...