Papírenské vlečky

[_lt_]

Tedy, děkuji Hanku za poutavé počtení a to nejen zde v tomto vlákně, jsou to opravdu cenné informace.

Já bych si dovolil poprosit o trochu rozšiřujících informací, protože mě jako modeláře také zajímá, zda onen vůz pojede doleva či doprava, rozumějme kam vlastně bude směřovat na vykládku či odkud přijede na vykládku. Původně jsem totiž také chtěl modelovat malou papírnu, ale od toho jsem upustil, protože můj záměr vozit tam dřevo se s tím neslučoval. To se vozí do zmíněných celulózek. Každopádně přes svojí stanici budu tranzitovat některý materiál do jiné papírny (můj případ je Hostinné), takže mám otázku, kde se tebou uvedené materiály vyrábějí (odkud se dovážejí)? Pro mě je určující období 80tých let a tou dobou (do dnes) už jela výroba buničiny (v roce 1984 byla výroba celulózy v Hostinném zastavena) snad jen v Paskově a Štětí (ještě asi Větřní). Zetky s buničinou tedy odsud, případně z ciziny, ale odkud pokud to bylo v čssr možné? (skupiny vozů z překladiště v Čierne nad Tisou se dají potkat ještě asi dnes) Kaolín a uhličitan vápennatý mi je jasný, kde se u nás těží.

Ale jak je to s těmi Chemikáliemi? Síran hlinitý jsem našel jako jeden z hlavních produktů Lučebních závodů Kolín. K tomu jak píšeš je potřeba i nějaká ta cisterna s pryskyřičným klížidlem ze Spolany Neratovice. To jsem vydedukoval z produktových listů spolchemie, kde jeden z nich je Epichlorhydrin, což je uváděno jako klížidlo papíru. Vzhledem k tomu, že jde o sloučeninu chloru, předpokládám že jde o produkt chlorové chemičky v Neratovicích.
Protože nevím, jakou technologii v té době papírna Hostinné využívala, hledal jsem i uvedená neutrální klížidla AKD a nebo ASA. Tady jsem ale narazil na pusto a prázdno a nenašel jsem ani dnešního výrobce, natož výrobce v požadovaném období. Jisté ale je, že do dnes (i když nyní to již nemám možnost sledovat) nějaká cisterna do Hostinného je směřována (pletl jsem si to s cisternou kyseliny chlorovodíkové do Cutisinu v Hrabačově).

Mohu tedy poprosit o více informací ohledně neutrálních klížidel, případně jaké suroviny potřebuje papírna Hostinné? Nemyslím že s něčím takovým bych musel otravovat přímo někoho tam, protože z historie podniku tyto informace nejsou k vyčtení.

A co se týká celulózek, tak se těším na další vyprávění. Konktrétně bych se rád dostal k tématu sulfátové celulózky ve Štětí, kde je důležitou surovinou právě sulfátový louh, dovážený již dlouhou dobu z polské Legnice, jako vedlejší produkt tamního zpracování měděnné rudy. V jakých cisternách a podobě se vozí dnes se dá vypozorovat, ale jaké to bylo tenkrát? Jediné vodítko mi je zatím tento model
http://as.rumia.edu.pl/tt/kat/katalog.asp?id=555212 , ale pochybuju o jeho pravosti (určitě to bude ve skutečnosti polská a né československá cisterna). Jediný podezřelý pachatel je na této fotce (což může být i cisterna s čímkoliv jiným) http://www.trainfoto.eu/FOTO/CZ_753.387 ... 0_C005.jpg
Rád bych našel někoho, kdo má usvědčující fotky co za cisterny z toho polska mohli jezdit před revolucí ,ale to je asi špatný sen.

Ještě jednou díky za poutavé příspěvky a fakt se těším na další ať už o čemkoliv.

[hank]

Nejdřív musím sebekriticky prohlásit, že jsem idiot. Teď jsem tady hodinu psal, takže mě to samo odhlásilo a když jsem to chtěl poslat, tak všechno napsané se pochopitelně ztratilo... Takže radši po kratších kouskách, možná trochu nesouvisle, a znovu.

Ta polská cisterna na "ŁUG POSULFITOWY" je na odpadní výluh z výroby sulfitové buničiny. Poláci bývali velkými spotřebiteli toho výluhu, dávali ho do asfaltu na silnice. Do roku 2002, kdy tam byla odstavena, se do Polska vozilo i několik cisteren týdně sulfitového výluhu z Větřní.

Sulfátový "louh" pro sulfátovou várku buničiny je ve skutečnosti sulfid sodný ve směsi s hydroxidem sodným. Sulfid (sirník) sodný se vozí např. v těchto cisternách: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_českých_a_slovenských_železničních_nákladních_vozů#mediaviewer/File:W7988712-3354_stat_CTrebova2005-02.jpg, dříve v cistenách Uachs/Rahi 480 hl viz třeba tady: http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:ČSD_Class_Rahi_group_10

(pokračování za chvíli, pes na mě řve, že chce nutně ven )

[_lt_]

Tak to jsem to pěkně pomotal. Asi jsem se nechal zmást tou cisternou a asi i špatným překladem z polštiny. V té Legnici se produkuje kyselina sírová. Jsem si nějak spojil sulfidy mědi, cisternu a sulfitovou celulózku právě z důvodu, že ona cisterna má domovskou stanici Wróblin Głogowski a majitelem je huť mědi Glogow.

[hank]

Pokud jde o československé celulózky v 70. - 80. letech, tak strategické rozhodnutí postupně uzavřít všechny sulfitky padlo už koncem 60. let a mělo převážně ekologické důvody. Kdo jste někdy ve 2. polovině minulého století jeli Vltavu až do Českého Krumlova, víte proč. Místo rozptýlených malých celulózek bylo rozhodnuto podstavit dvě velké sulfátky (Štětí, Ružomberok) a jednu novou sulfitku (Paskov, proces magnefit s recyklovatelným výluhem). Takže vody na horních tocích řek byly zachráněny (nechce se mi tu líčit složitosti čištění odpadních vod při výrobě klasické kalciumbisulfitové buničiny, zkrátka je drahé a problematické) a obětován byl vzduch v okolí Štětí a Ružomberka , protože každá sulfátka smrdí do vzdálenosti až 100 km sloučeninami síry. Když jsem po škole v r. 1979 poprvé nastoupil do papírny, tak původ buničiny v českých a moravských papírnách na výrobu grafických papírů byl zhruba 1:1:1 ze Štětí, ze SSSR a ze Skandinávie. Možná si ještě vzpomenu, jak to zavírání sulfitek šlo za sebou: Loučovice 1963, Písečná 1970, Jindřichov 1975, Vratimov 1983 (https://drive.google.com/viewerng/viewe ... imov+2.pdf), Hostinné 1984, Lukavice 1986, Větřní 2002 (tam byla snad jediná pořádná čistírna odpadních vod...), celulózka byla i v České Kamenici (https://drive.google.com/viewerng/viewe ... pdf/36.pdf) a to jsem ještě určitě na něco zapomněl.

Kdyby náhodou někdo chtěl nedejbože sulfitovou celulózku modelovat, bude potřebovat kromě dřeva dovážet pyrit nebo síru a vápenec ( to si budu pamatovat nadosmrti: valouny vápence velikosti mužské hlavy ), postavit bude muset kyselárnu, varnu a lihovar (na využití zkvašených zbytků ze dřeva v odpadním louhu) a kdo bude vyrábět grafické papíry, tak i bělírnu a do ní dovážet chlór nebo chlornan. Jestli to ještě po tomto přehledu někoho nepřejde, ať mi napíše, pošlu mu provozní schémata. Pak ho to přejde určitě

[hank]

_lt_: Ale to s tou Legnicou nemusí být zmatek, vůbec bych se nedivil, kdyby sirník sodný byl nějakou užitečnou vedlejší součástí technologie zpracování sulfidických rud. Sulfid sodný se obvykle vyrábí redukcí síranu sodného (typicky Glauberovy soli, která se dosud těží např. v bývalé NDR, ale třeba v té Legnici mají nějaký odpadní síran, kdoví?) uhlím. Vzniká i regenerací odpadního tzv. černého louhu při jeho spalování v regeneračním kotli sulfátky, ale tam jsou ty procesy podstatně složitější. Stručně a srozumitelně i pro mírně poučeného laika to popsala jedna brněnská studentka ve své diplomce na str. 13 - 15:

https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q= ... 8130,d.d2s

A až tě po přečtení omyjou a jestli i potom ještě budeš mít sílu a náladu, napiš mi sem (nebo SZ, jestli myslíš, že to zbytek obecenstva neustojí) a můžeme pokračovat.

[hank]

Ještě: Epichlorhydrin není klížidlo, ale meziprodukt při výrobě klížidla AKD (alkylketendimer). (Kromě jiných užitečných výrob, třeba epoxidů. Proto se epichlorhydrin naveliko vozí po Evropě, po dráze i silnici, i když je to vzhledem k jeho vlastnostem pěkná prasárna. Hoří to, bouchá to, je to jed a podezřelý kancerogen.)

Klížidel typu AKD nebo ASA se spotřebují desetiny % (ASA), nanejvýš tak 1 - 2% (AKD) váhy papíru. Proto se většinou vozí v konvích, sudech, IBC kontejnerech, tj. v obalech objemu do 1000 l. Výhoda je, že dávkování je jednoduché. Na hrdlo IBCéčka někde co nejblíž místa spotřeby se nasadí kapesní dávkovací čerpadýlko a jedeme. Nepotřebujeme žádný stokubíkový škopek, žádné dlouhé potrubí, žádnou velkou investici. Jednou za den (nebo týden, podle velikosti papírny) čerpadýlko nasadíme na další plné IBCéčko, prázdné odvezeme paleťákem a je uklizeno. Jednou za měsíc kamión nebo vagón přiveze další zásobu.

[hank]

Tvoje téma je skutečně vyčerpávající.

Papírenský kaolín se těží na Karlovarsku a Znojemsku (Únanov), rozdíl je v požadované kvalitě při použití jako plnidla do papíroviny nebo pro nátěr papíru, ale to už jsem myslím psal jinde. Vápenec se dnes používá pro stejné účely buď mikromletý nebo srážený (u nás vyrábí třeba Omya).

Pryskyřičná klížidla se u nás myslím nevyrábějí. Ještě nedávno se vyráběla v Rakousku, dnes už nemám přehled.

Hostinné: No, to sis vybral složitou technologii, tam se vyrábějí speciální papíry, mj. nepromastitelné a pevné za mokra, částečně i natírané, ta chemie je dost složitá, ale z modelářského hlediska to znamená zase: Dovoz různých pytlů, vaků, konví, sudů apod.

[Petr S.]

Ahoj Hanku ,
nemít doly , dělal bych papírnu . Je to hezké čtení .
50 let jsem bydlel v Plzni a v papírně asi do 1970 ( 3 ) tam fungovala i celulózka . Pokud vím , tak se tam dělal kancelářský papír a obálky . Jako školák jsem tam byl na exkurzi . Obdivoval jsem tu vysokou věž z modřínového dřeva . A taky si pamatuju , že jsem si jako trofej přinesl kus kalafuny . Okolo protékající Radbůza byla napěněná a fakt smrděla .
Zdraví Petr S.

[hank]

Petr S.: Ano, modřín byl materiál, který nejlépe odolával sulfitové varné kyselině... Když se pak celulózky rušily, tak o modřínová prkna dokonale naimpregnovaná desítkami let provozu byl obrovský zájem ze strany různých šéfíků a papalášů pro výstavbu různých chat a kůlen nebo venkovní obklady zdí... Jindřichovskou celulózku odstavili na silvestra 1974, ale modřínová zásobní nádrž na kyselinu tam stála naprosto nedotčená drsným jesenickým počasím ještě v roce 1984...

[_lt_]

Určitě mám náladu pokračovat a třeba to ostatní neotráví a rádi se něco dozví.

Takže jsem si to prostudoval, včetně ještě jednou stránek Polské mědi a: To co se vyrábí v huti, je kyselina sírová a ta se nejspíš vozí někam do čech (musím si snad stoupnout ke kolejím a čekat až to pojede a zjistit co v těch cisternách teda vozí). To zmatení vzniklo tím, že jsem nedokázal přeložit lug posulfitowy a vytvořil jsem si z něj výraz pro sulfid sodný, proto to domění, že se to vozí do Štětí. Je tedy možné (pravděpodobné, někde ve vzpomínkách), že poláci tyto cisterny posílali do Větřní k nakládce toho odpadního výluhu potřebného k získání mědi z rudy? Sami určitě sulfitový výluh neprodukují při zpracování měděnné rudy, hlavně kam by se vozil... leda že produkují a potřebují ho do toho asfaltu, ale o takovém produktu jsem se nikde nedočetl. Co určitě produkují (píší to na svých stránkách), je kyselina sírová a další, např. síran měďnatý (modrá skalice k výrobě hnojiv).

Ale zpět k papíru v Hostinném. V roce 1984 tedy přestali být soběstační a začali buničinu dovážet ze Štětí, skandinávie či SSSR. Kaolín dováželi, případně vápenec ze sousedních Kunčických vápenek. Potom už v té době se ustoupilo od síranu hlinitého a pryskyřičného klížidla a užívali se zmíněné AKD nebo ASA? Ona cisterna dopravovaná do Hostinného může být tedy zmíněný škrob? Vedle stáčecího místa jsou velká 3 sila.
Pokud by se tou dobou využíval ještě síran hlinitý, tak tady se píše o jeho výrobě v Kolíně: http://www.soucek.pro/jiri/odborne-akti ... hliniteho/ (tyhle stránky jsou také hezké čtení)
Chyběl by mi tedy jen ten klížící materiál.
Pokud by se už využívala nekyselá klížidla (jednou za měsíc vůz či kamion), bude potřeba ten škrob, může být tedy ten v těch cisternách? Ale odkud se vozí?

Epichlorhydrin se tedy z Neratovic vozí někam dále k výrobě AKD (jenže kam?) a pak až tedy do Hostinného?

Už mám zase moc otázek, tak tím končím a těším se na jakoukoliv odpověď.

[Ferda]

... Kdyby náhodou někdo chtěl nedejbože sulfitovou celulózku modelovat, bude potřebovat kromě dřeva dovážet pyrit nebo síru a vápenec ( to si budu pamatovat nadosmrti: valouny vápence velikosti mužské hlavy ), postavit bude muset kyselárnu, varnu a lihovar (na využití zkvašených zbytků ze dřeva v odpadním louhu) a kdo bude vyrábět grafické papíry, tak i bělírnu a do ní dovážet chlór nebo chlornan. Jestli to ještě po tomto přehledu někoho nepřejde, ať mi napíše, pošlu mu provozní schémata. Pak ho to přejde určitě

S tím schématem tě beru za slovo.
Mám sice hrubou představu o výrobě papíru, ale ta je opravdu velice povrchní.

Každopádně Ve Vratimově byla varna, kyselárna i lihovar. Navíc tam údajně byla i drožďárna.
Grafické papíry se tam nikdy nevyráběly (pokud vím tak se tam dělala jen celulóza a snad i buníčina; název přilehlé uluce "Buničitá" by tomu odpovídal). Zato bělení celulózy tam probíhalo. Jen podle mých informací bylo běleno čpavkem a po přenesení výroby do Biocelu Paskov se přešlo na bělení kyslíkem. Ten je dodáván z kyslíkárny pana Mitala potrubím. Tím pádem se ztratil smrad a možnost vytrávení obyvatel ve Vratimově, ale hrozí výbuch či vytrávení obyvatel v Paskově, Řepištích a přilehlých obcích.
Ve Vratimově byly i kartonážka, ale byl to samostatný podnik a vůbec netuším, zda materiál brali z papírny, nebo se vozil od jinud.
Dalším zajímavým podnikem tam byla "Viana". Pro neznalé: to byl podnik na výrobu dámských vložek, a řekl bych, že buničina hrála při výrobě hlavní roli.

Zajímalo by mě hlavně to bělení a pak případně výroba droždí. Předpokládám, že droždí bylo využíváno jako příměs do krmiv pro dobytek.

[hank]

Přátelé, děkuji vám za zájem o naši papírenskou branži, netušil jsem, že mezi modeláři je tolik zájemců o technologii papíru... Proože pořád ještě musím vydělávat na chléb svůj vezdejší, budu odpovídat pomalu a postupně, možná nesouvisle a taky občas něco nejspíš nebudu vědět, takže si to budu muset oživit nebo zgruntu nastudovat. Ale budu se snažit, aby nic nezůstalo bez odezvy.

Začnu ale zeširoka. Chtěl bych, abyste si udělali představu o velikostech, objemech a kapacitách. Ona pořádná papírna není jen tak ledajaká kůlnička někde u šturcu v kopřivách. (Kdo chce takovou, ať radši modeluje nějakou malou kartonážku, ale k tomu se snad někdy taky dostaneme...)

V epochách III a IV vyráběl slušný papírenský stroj v ČS(S)R na patřičné úrovni doby tak asi 10 t papíru za směnu, tj. kolem 30 t/24 h, tj zhruba 10 000 tun za rok. Průměrná papírna měla ty stroje řekněme tři, tj. uměla 30 000 t/r. Byly i menší stroje, na jednotky tisíc t/r, i větší, řekněme na 30 - 50 000 t/r. (Třeba výroba novinového papíru ve Štětí a ve Větřní.) Největší celulózky dělaly kolem 100 000 t/r, Štětí to dělalo dokonce v jediném kontinuálním vařáku (systém Kamyr), běžné diskontinuání sulfátové i sulfitové vařáky uměly tak 20 - 25 000 t/r. Naopak "kapesní" sulfitová celulózka v Lukavici u Zábřeha na Moravě dělala kolem 6000 t/rok, možná si dříve narození vzpomenou na ty chrastivé sáčky na školní svačiny, tak ty se dělaly ze zdejšího papíru...

Na tunu buničiny se spotřebuje podle výtěžnosti várky kolem 2,5 - 3 tun = 3 - 4 kubíků vlákninového dříví. Na tunu papíru asi tak 1,2 - 1,3 tuny surovin (to množství nad 100% částečně propadá síty papírenských strojů a nevratně odtéká ve vodách, většinou však cirkuluje ve vodních okruzích kolem papírmašin a papírníci se více či méně úspěšně snaží zachycovat to a znovu využívat), z toho 80 - 95% vláknitých surovin, zbytek plnidel, klížidel a dalších chemikálií.

Takže kdo chce modelovat papírnu bez celulózky s jedním slušným papírenským strojem třeba na výrobu grafiky, musí na svém kolejišti za rok dovézt asi tak 12 000 tun surovin, z toho nejméně 10 000 tun buničiny. 1000 tun měsíčně = skoro 40 t denně = 4 dvouosáky nebo dva čtyřosáky surovin. K tomu uhlí nebo mazut na topení, taky jednotky vagónů denně. A zhruba totéž, tj. nejméně 2 - 3 vagóny papíru denně, se musí vyexpedovat. U lehkého a objemného materiálu jako třeba toaletního papíru nebo kartonáže z vlnitých lepenek je to násobně víc. V nepříliš velké kartonážce Brněnských papíren ve Šlapanicích jsme v 80. letech měli obrat na vlečce kolem 25 - 30 vozových jednotek denně, z toho byla 6 - 8 v. j. vykládka, zbytek nakládka. (Vozová jednotka = 2 nápravy, tehdejší statistická jednotka na počítání nakládky/vykládky při hodnocení stanic a vleček.) A to jsme ještě byli největší zákazník tehdejšího brněnského Intransu, což byl tehdy monopolní operátor pro přepravu kontejnerů ISO. Dva nebo tři 20stopé kontejnery denně se vozily na návěsech po silnici do Modřic a na dráhu se překládaly až tam. Z uvedeného tedy vyplyne, že podle fyzické velikosti vlečky nebo nákladiště nebo odstavných kolejí ve stanici bude pro tyto vykládky/nakládky potřeba v průměru dvou obsluh denně. A to ± odpovídá skutečným poměrům před r. 1989 (a částečně ještě i v 90. letech, české papírny začaly houfně krachovat až na přelomu tisíciletí) tam, kde jsem pracoval, tj. např. v Jindřichově, ve Šlapanicích nebo v Loučovicích.

To taková celulózka, to byla jiná sorta. Představme si třeba dva větší vařáky na 20 000 tun buničiny ročně každý. 100 - 120 000 kubíků dřeva ročně. To je nějakých 80 - 90 000 tun, asi tak 10 000 vagónů. To je 25 - 30 vagónů denně. Pořád tu ještě někdo chce modelovat celulózku? I ta kapesní celulózka v Lukavici, která záměrně vařila s vyšším výtěžkem kolem 70%, tj. část ligninu ze dřeva neodtekla s výluhy, ale schválně se v buničině nechala, mohla spotřebovat až 1000 vagónů vlákniny za rok - kolem 3 vagónů dříví denně.

Takže kdo bude stavět model závodu typu Vratimov, Štětí nebo Větřní, ať počítá spíš s něčím takovým jako tu předvádí ten slovenský kolega s modelem Slovnaftu. A proto mi připadá rozumný záměr kolegy používajího nick Vaclav86cz, který bude stavět "jenom" lepenkárnu na Prudké s kapacitou jednotek tisíc tun ročně. Na druhé straně, kdo se chce inspirovat na jihu Čech, přijde si na své s různými exotickými vychytávkami. Vlečka Kájov - Větřní - 10 km, sklon až 42‰, vlaky s náležitostmi ČSD do kopce zásadně sunuté, vrcholová úvraťová stanice uprostřed vlečky kompletně osazená světelnými návěstidly a s vlastním výpravčím, ve fabrice kromě kolejí 1435 mm elektrifikovaná (!) vlečka 760(!) mm se třemi lokomotivami každej pes jiná ves. Dvě papírny v Loučovicích se čtyřmi (!) vlečkami, vše v obou fabrikách až po poslední šturc na vykládku dřeva pro brusírnu ve svatém Prokopu pod trolejí 1500 Vss, to vše obsluhováno náležitostmi ČSD čtyřikrát denně... A tak dále.

Pokračování za chvíli.

[romino]

Zdravím, máš pravdu že na domáce koľajisko môže byť celulózka veľké sústo. No na modulovku ide o skoro ideálny objekt. Ako som ti písal do SZ, mám pripravené rámy v TT na celulózku. Počas jedného GVD sú stanice a vlečky obsluhované minimálne 2x manipulákmi a k tomu ešte PN a ďalšie vlaky. V tomto prípade sa obsluha takejto vlečky aspoň nenudí a obrat 30 vozňov za jednu smenu len uvíta.
Preto určite nielen ja, ale aj Ferda a ďalší budeme vďačný za informácie o celulózkach a papierňach. Proste pre modulovku je to to pravé

[hank]

Je tedy možné (pravděpodobné, někde ve vzpomínkách), že poláci tyto cisterny posílali do Větřní k nakládce toho odpadního výluhu potřebného k získání mědi z rudy?

Asi spíš ne, neumím si představit na co by ho tam používali. BTW, ten výluh, když se má používat rozumně, tak se nejdřív zkvašuje a dělá se z něj průmyslový líh nebo (jak správně podotýká Ferda) krmné kvasnice. Až ten zbytek se dával třeba do toho asfaltu nebo jiných stavebních hmot.

Ona cisterna dopravovaná do Hostinného může být tedy zmíněný škrob?

Určit ne v kapalném stavu. Škrob se vozí tuhý - v pytlích 20 - 50 kg, ve vacích typu Big-Bag 600 - 1000 kg nebo v cisternách volně ložený a vykládá se vzduchem do sil. U nás se vyrábí leckde, pro papírny hlavně v Horažďovicích nebo v Bolerázi pri Trnave. Klížidla typu AKD nebo ASA se nejspíš dovážejí, ale vážně nevím odkud. Známí výrobci jsou např. fa Hercules v USA nebo německá BASF, určitě se dělají v Číně (co se v Číně nedělá?).

V cisternách se taky vozívají ztekucené disperze kaolínu nebo mikromletého vápence o sušině až 70%. Ano, i takhle husté pasty se dají stáčet a čerpat šnekovými čerpadly. V papírnách je používají výrobci natíraných papírů, a to KRPA Hostinné je.

[hank]

Ferda: Něco k názvosloví, dopustil ses obvyklého laického zmatení pojmů.

Celulóza - polysacharid, tj. cukr, název pro chemicky čistou látku, vlastně makromolekulu, která je základem vláknité struktury dřeva.

Buničina - výrobek celulózky, nejde o chemické individuum, ale v podstatě o obchodní produkt obsahující hlavně celulózová vlákna. Používá se pro výrobu papíru, ale i jiných výrobků, třeba netkaných textilií a jiných vláknitých koberců používaných např. pro výrobu papírenských hygienických výrobků, ale taky třeba umělého hedvábí nebo kordu - polotovaru pro výrobu pneumatik. Posledně jmenované výroby spočívají v převádění celulózy z komerční buničiny na kapalný xantogenát (pěkná prasárna: používá se sirouhlík), z něhož se pak odpařením získávají viskózová vlákna.

Bělení buničiny: Chlórem, chlórdioxidem (vyrábí se v místě spotřeby z chlóru nebo chlorovodíku a chloritanu sodného), peroxidy a jinými peroxosloučeninami (třeba kyselinou peroctovou), ozónem, kyslíkem. Čpavkem určitě ne.

Paskov začínal s kapacitou 200 000 t/r, dnes už udávají až 280 000 t.