od Radek Strnad » pon 23 črc, 2012 1:29 pm
Před pár týdny jsem se při své práci nečekaně setkal s člověkem,který byl přímým účastníkem největšího železničního neštěstí u nás-u Stéblové,14.11.1960.Ač je to již starší pán,trochu mi popsal,jak to tehdy celé proběhlo,i když bylo znát,že trauma z tohoto zážitku si s sebou nese po celý život.Byl ve třetím voze motorového vlaku a pamatuje si ,jak četl knihu a pak přišel náraz a vše se zbortilo v hromadu trosek.Nejhorší vzpomínkou jsou pak hořící trosky motorového vlaku s množstvím zraněných lidí,kteří-nemohouc se hýbat byli zaživa stráveni plameny.Hodně mu utkvěl v paměti obraz vzpříčených,k obloze zvednutých vozů.Sám to odnesl pouze přeraženým nosem a četnými odřeninami a pohmožděninami.Čekání na záchranáře bylo prý téměř nekonečné,snad hodina.Zvláštní bylo,že ho nikdo po nehodě ani nevyslýchal,nikdo se na nic neptal.Soudruhům se tehdy takováto tragédie vůbec nehodila do krámu a rozhodně netoužili po nějaké medializaci.No,nikdy bych nevěřil,že se s takovýmto člověkem někdy v životě potkám.Ono je otázkou,kolik jich,přímých svědků, asi ještě žije-myslím,že jich moc nebude.Každopádně jsem zažil zvláštní pocit.
KYKLOP68