Model vežáku jsem nepájel ani neviděl, ale nepředpokládám, že by spájení dvou vrstev bočnice bylo jinénež na jiných modelech. Pro spájení podobných věcí používám dva postupy, každý má své pro a proti
1. Očistím obě plochy, potřu pájecí pastou a přiložím k sobě. Celé to spasují kolíčky a okraje v místě práce ještě pinzetou. Naberu na hrot cín a po okrajích postupně spájím dohromady. Cín dokáže zatéct velmi hluboko, klidně je možné dodat do spáry další pájecí kapalinu a dodávat další cín. U opravdu velkých ploch je nevýhoda, že skutečně nezateče cín všude a pokud je jedna plocha hodně tenká (tenký plech leptaný do půl kvůli naznačení nýtů), tak pak mohou nastat problémy při pískování. Pokud si člověk nedá pozor, dokáže písek tenčí vrstvu docela vyklepat a udělat na ní boule. Ne vždy, jen varuji, že taková situace může nastat. Při dokonale spojených plochách k tomu nedojde,
2. Očistím obě plochy, nanesu pájecí pastu a spasuji oba díly. Pak vezmu plynovou páječku a přejedu párkrát plamenem. Rychlé, ale blbě se kontroluje prohřev. Když je tepla moc, snadno se plechy ohnou. Rovnání nestojí obvykle za nic.
Při práci s hrotovou páječkou je potřeba mít na paměti, že teplo se přenáší přes cín. Ne kontaktem hrot/součástka. Když mezi dvě spojované součástky nanesete pájecí pastu, je potřeba, aby pasta trochu "koukala" ven. Hrotem se pak dotýkáte pasty a ne jen materiálu okolo. Pokud se pocínují dvě součásti a pak se budete snažit je spojit prohříváním dotekem hrotu, tak se nadřete.