Nádraží Letohrad

[Tobyška]

Posledně mi Milan doporučoval zkontrolovat vzdálenost kolejí na dvojkolejce u tobogánu. No neměl jsem možnost to vyzkoušet v reálu, ale když beru jako nejdelší rychlíkovou Ypsilonku (rozvor 194 mm, délka skříně 277 mm, šířka skříně 34 mm). Pokud takový vůz projíždí vnitřním obloukem s poloměrem 500 mm a když se bude míjet se stejným vagónem na vnější koleji, která bude mít poloměr o 52,5 mm větší budou se právě dotýkat. Tedy roh skříně vagónu na vnitřní koleji s prostředkem skříně na vnějším oblouku. Tak mi to vychází, když si to nakreslím. Když budu pro vnější oblouk uvažovat poloměr o 60 mm větší, tedy R = 560 mm, bude tam teoretická rezerva 7.5 mm. To by mělo být dostatečné.
Naposled jsem se zabýval jak vést koleje na tobogánu, aby mi to geometricky vyšlo. Nicméně ty koleje musí něco podpírat. Takže bych se začnu zabývat vlastní konstrukcí tobogánu. Prošel jsem internet jak se tobogám (helix, spiral) obvykle řeší. Většinou používají obloukové nebo lichoběžnikové segmenty. Ty lichoběžníkové sestavují do osmiúhelníku. Vzhledem k tomu, že větší množství stejných lichoběžníků se dá celkem snadno (a téměř bez prořezu) nařezat z pruhů překližky, přikláním se k této variantě.
Nyní se pokusím najít nějaký jednoduchý postup jak z osmi lichoběžníků sestavit závit spirály.
Ze čtyřech rovnoramenných lichoběžníků (s vrcholovým úhlem 45 st.) mohu sestavit polovinu osmiúhelníkového„mezikruží“. Bude to rovinný obrazec. Pokud jej opřeme o rovinu a nakloníme jak je to na prvním obrázku, tak první dva segmenty budou stoupat a další dva segmenty budou symetricky klesat. To je samozřejmě k ničemu. Nicméně, když se podíváme na první segment, má první kosou hranu rovnoběžnou s rovninou, jeho druhá kosá hrana již rovnoběžná není.
Nyní se podívejme na druhý obrázek, tam jsem druhý (a každý další) segment pootočil proti přechozímu tak, že jeho přední kosá hrana je také rovnoběžná se základnou, jak tomu bylo dříve pouze u prvního segmentu. Středem otáčení je roh při delší základně lichoběžníku. Nyní delší základny lichoběžníku začaly tvořit lomenou spirálu. Ovšem mezi plochami segmetů vznikly schody, jejich čela mají tvar trojúhelníku. Je to pochopitelné, lichoběžník má jednu základnu delší a druhou kratší, při jeho naklonění vystoupá delší základna výše než kratší. A ten rozdíl ve výškách se musí dohnat „schodem“.
Aby schody zmizely a segmenty na sebe plynule navazovaly v celé šířce dráhy, musíme náš rovinný lichoběžník zkroutit do „vrtule“. Zkrátka delší i kratší základna musí vystoupat o stejnou výšku. Proti původnímu lichoběžníku delší základnu trochu prohneme dolů a naopak trochu prohneme nahoru kratší základnu, tak aby se na konci obě sešly ve stejné výšce. To ukazuje obrázek třetí.
Tahle deformace je asi tajemstvím těch plastových stavebnic osmiúhelníkových tobogánů, které se prodávají (většinou pro N měřítko). Tam se segmenty pomocí rozpěrek staví na segmenty o závit níže a všechno to na sobě přirozeně drží. Samozřejmě, když investujete do forem, můžete potom z plastu odstříknout téměř libovolný tvar. Z překližky to je horší, nějak ji napařovat a pak ohýbat, to bych nesvedl. Takže nezbývá než každý segment zkroutit do „vrtule“ torzním momentem, který vyvodíme pomocí vnější konstrukce tobogánu. O tom v další přispěvku, pro který ještě musím dokreslit nějaké obrázky.

[lajblt]

Než jsem byl nucen změnit dispozici kolejiště, měl jsem rozestavěný celkem jednoduchý tobogán. Základ tvořily dvě vrstvy vzájemně se překrývajících lichoběžníkových segmentů, vždy šest v každé vrstvě. Šest proto, že jejich okraj tvořil úhel 60 stupňů, který je velmi snadné zkonstruovat (rovnostranný trojúhelník). Dvě překrývající se vrstvy řešily problém s lomem na přechodech segmentů - díky tomu žádný nebyl. Překryv byl řešen tak, že jedna vrstva byla otočena ke středu obrazce kratší stranou lichoběžníka, druhá tou delší. Vrstvy byly vůči sobě posunuté o onen rovnostranný trojúhelník, použitý při konstrukci. V rozích výsledného šestiúhelníku bylo dost místa na závitové tyče s maticemi a podložkami, kterými se nastavovalo stoupání. Další šestice tyčí byla na vnitřní straně uprostřed kazdého segmentu, takže se to dalo nastavit velmi přesně. Segmenty jsem vyráběl z rovných překližkových pásů tl. 4 mm prostým rozřezáním. A pro nastavení do plynulého stoupání nebylo kromě nastavení matic zapotřebí žádná další operace.

[Tobyška]

To labl:
pokud jsem to dobře pochopil, tak to myslíš tímto způsobem. Zajímavý nápad. Díky

[Tobyška]

To lajblt:
omlouvám se za zkomolení jména. Ještě bych se chtěl zeptat:
byly obě vrstvy slepeny? Když si zakreslím otvory, tak v jedné vrstvě vycházejí do mezery mezi lichoběžníky. Stačilo to ztáhnout mezi podložky?
Kolik závitů se muselo dát nad sebe, aby sestava držela pohromadě? Stačily dva závity nebo musely být tři?
Díky

[jirkah]

když udělaš dva stejné díly na obrázku v pravo a jeden zrcadlově otoč . tak díra není ve spoji

[lajblt]

2 Tobyška: Ano, obě vrstvy byly slepeny po celé ploše k sobě - de facto z toho vznikl slepenec tloušťky 8 mm. Měl jsem jen dva závity a nebyl žádný problém.
2 jirkah: Sice se to na pevnosti nijak neprojevilo, ale tvoje řešení je lepší.

[Petr Zatrepalek]

BTW. takto to vypadá v reálu a tady je na to program a návod... http://www.stayathome.ch/gleiswendel.htm

Já doma lepil každý ten segment spirály ze dvou lichoběžníků 5mm překližky. Je samozřejmý, že na vnitřním obvodu je to níž než na vnějším, to potřebný zkroucení ti zajistí ty závitový tyče. Největší oříšek je ale poloměr - z vlastní zkušenosti doporučuji nejméně R425. Na R422 už vypadávají běhouny parních mašin a nebo se může rozpojit souprava...

[Tobyška]

Pánové děkuji, původně jsem měl promyšlenu konstrukci s opěrným rámem, do kterého by byl tobogán postupně vestavěn. Rám by tvořil oporu a zachycoval by síly. Vlastní spirála by byla vytvořena z jedné vrstvy segmentů, které by byly spojovány zapuštěnými šrouby pomoci plechových podložek. Podložky by byly ukotveny v rámu a tím by zajišťovaly správný tvar spirály.
Tahle samonosná konstrukce bude asi jednodušší, také levnější a je mnohonásobně ověřená. Takže se asi přikloním k ní. I když, aby držela pohromadě musí být sestaveny alespoň dva závity. Budou se tedy hůře pokládat koleje.

[Petr Zatrepalek]

Nemyslím. Stačí to dělat po jednom závitu /tedy spirálovém kruhu. Jeden den bohatě stačí na proschnutí celého kruhu při použití červeného pattex wood, druhý den montáž kolejí a 4mm korkového lože, plus vyzkoušení. Položená kolej vždy končila kousek před koncem kruhu spirály - na fotce místo kde končí ta krátká levostranná výhybka, za ní je vidět pomocný proužek 4mm překližky, lepený přes spoj spirálových kruhů a fungující v tomto místě i jako podloží koleje. Kdybych to dělal příště, tak ty jednotlivý kruhy spirály už nebudu k sobě přilepovat ale jen je v místě spoje sešroubuju, spoj bude i tak pevný a zůstane tak možnost v případě potřeby spirálu znovu rozebrat na jednotlivé kruhy...

Další navazující kruh spirály jsem lepil hned po pokládce kolejí, pak 24hod na proschnutí spojů, pokládka dalšího úseku kolejí plus následného spirálového kruhu... Chce to jen dodržovat pravidlo, že hotový kruh spirály má přesah posledního spodního lichoběžníkového segmentu vůči dalšímu hornímu navazujícímu lichoběžníku. Aby ti to sedělo na sebe zajistí přesně navrtané díry v segmentech a následně všechny závitové tyče (ty mám pro jistotu 6mm průměru). Já bohužel v době stavby spirály neměl kapovací pilu a řezal ty úhly maflem a přímočarkou, takže mi ty segmenty na spojích moc hezky nenavazují. Kitovat se mi to ale nechtělo...

[lajblt]

Řezal jsem to ruční pokoskou s vodítkama a sedělo to docela dobře. Když se to řeže po 5-6 lichoběžnících najednou, tak to docela odsejpá.

[Petr Zatrepalek]

Jo, zapomněl jsem ještě zmínit jednu dost podstatnou věc, koleje jsem ve spirále nelepil, ale připevnil PIKO hřebíčky po cca 15cm. Sichr je sichr - nenalepená PECO flexi kolej eliminuje případný zkroucení překližky vlivem eventuální změny vzdušné vlhkosti a taky se to dá v případě nějaké poruchy v kolejivu snadněji opravit i bez nutnosti spirálu rozebírat. Koleje jsou elektricky mezi sebou propojený připájenými drátky cca 3,5 cm délky, pájecí body jsou půl centimetru za koncem kolejové spojky, takže lze koleje v případě potřeby kdykoliv rozebrat. DCC napájení jednotlivých kruhů spirály je vidět na obrázku - jednoduše červenočernou dvoulinku omotávám kolem závitové tyče, a ke koleji připojuji přes bílou "čokoládu" aby to šlo taky případně v pohodě servisovat. Jeden kruh spirály znamená taky jeden úsek v rámci S88 dělení kolejiště - s ohledem na vratnou smyčku co mám dole, to i odpovídá délce nejdelší soupravy.

To jištění proti pádu vykolejené vozby řešené vázacím drátem moc nedoporučuju, když lezu dovnitř spirály kvůli údržbě, furt se o ten drát zachytávám tričkem v místech, kde je drát fixován pomocí hřebíčků. Musím to pak pokaždé opravovat. Lepší by určitě bylo nalepit nebo přišroubovat na boky lichoběžníků překližkový nebo plastový pásky.

[Tobyška]

Díky moc, to jsou cenné informace!

[Myšpulín]

To jištění proti pádu vykolejené vozby řešené vázacím drátem moc nedoporučuju, když lezu dovnitř spirály kvůli údržbě, furt se o ten drát zachytávám tričkem v místech, kde je drát fixován pomocí hřebíčků. Musím to pak pokaždé opravovat. Lepší by určitě bylo nalepit nebo přišroubovat na boky lichoběžníků překližkový nebo plastový pásky.

Používám umakart, kterého mám ještě pár kousků. V pohodě se prohne a hřebíčky nebo vruty se chytí do podloží. Používám 10 mm překližku.

[milan ferdián]

Další nesmělý pokus.Milan

[Tobyška]

Tedy Milane, většinu života jsem se živil jako konstruktér (elektronik, který občas fušoval do strojařiny), ale ty mě vždycky posadíš na zadek.
Musím si to pořádně prostudovat!
První dojem:
nádraží dostalo správný počet kolejí,
depo - rovný kanál před točnou, vedle je i místo na vodárnu, točna je průjezdná pro delší lokomotivy, před i za dlouhou topírnou je dost místa na odstavení lokomotiv, níž popelový kanál s jeřábem a kolej pro nakládku popela. Vše jak bylo v reálu.
Předpokládám, že ta horní otočná police je poschoďová, ale přiznám se, že záměr celé té horní pasáže mi není jasný. Domyšlel jsem to několika způsoby, ale asi překvapíš úplně něčím jiným...
Díky, díky, díky!!!