Tak, milé děti, Ferdo a JanoHOe, hezky si hačněte, vy ostatní si najděte jinou zábavu, a začneme. Dnešní pohádka bude "O vrchním vedení", neboli "Jak jsem si na sebe upletl bič". Ještě než jsem začal stavět tohle kolejiště, tedy před mnoha a mnoha lety, líbila se mi úzkorozchodná dráha v cukrovaru v Dymokurech.Ale když jsem přemýšlel o provozu, přišel jsem na to, že by byl poměrně složitý.Tedy alespoň pokud by měl odpovídat realitě.Řepa, její vykládka Elfou (vodním proudem), vápenec, řízky ,saturační kaly, to vše je náročné na provoz v modelu tak, aby byl věrohodný.Jako nejschůdnější cesta se jevila dráha, na níž by se vozil jiný, nežli sypký substrát.
Kde se vozí bedny,sudy, balíky, skleněné balony atd?Chemička, to je to pravé! Navíc v Ústí nad Labem jezdily ve Spolchemii elektrické lokomotivy pro které mám slabost.Takže, vrchní vedení, ajajajajaj! Sloupy, no, ty jsou ze dřeva, no problem! Sice taky mají výložníky, ale to ještě nic není. Na výjezdu ale musí být (kvůli ukončení vedení) sloup příhradový, který dá víc práce.Ale, když jsem se dal na vojnu, musím bojovat.Takže, sloupy z bukové kulatinky, zasazené do plastových nábytkových spojek,držáky na převěsy -prostá očka z neusilbrového drátu 0.7 mm, zezadu leptaná matka kalibru 1.4 mm.Výložníky mosazný T profil 1.5 mm, vyhřátý (silně zahřát a zanořit do studené vody), pak jde cca 1/2 hodiny dobře ohýbat.Ohřátí vyžaduje cvik! Objímky sloupu z pásky mosaz šířky 2 mm tl. 0.3 mm. Bleskosvod a napájecí bod dle výkresů z katalogu Orenstein-Koppel, bleskosvod z kousku plastu a dvou trubiček z injekční jehly. Ale příhraďák, to je jiná! Dva U profily 3x1.5 mm z mosazi, mezi nimi mosazný pásek zohýbaný do "zmijího hřbetu", to vše připájeno na mosaznou matku se zářezy.Výložník ovšem vyžaduje vyrobit ohýbací přípravek ohnout a spájet dva U profily 1.5 x 1 mm.Poté připájet na sloup, a z téčka podpěru-výztuhu.Při pájení spájená místa obalit moktou vatou tak, aby chladila již spájené a celé se to nerozpadlo na prvočinitele.Izolátory vytočit z mosazi a upevnit na sloupy s výložníky.Vedení samo přijde na řadu až úplně nakonec, abych jej při dokončování nestrhal.
Fotky jsou ještě z výroby, takře bez zkrácení přečnívajících drátů, barevné úpravy a převěsů. Takže na kolejišti už vypadají jinak, doufám že lépe.
Tak, a teď hupky do postýlek, ať se Vám něco pěkného zdá a zítra na shledanou u pohádky "O hrubé stavbě".
Dobrou noc přeje
Dědeček Mašinka.