Tak já nevím... Když se knížka, která má 219 stran, musí uvést tím, že je na ni potřeba trpělivost, protože má těch stránek moc, tak už do dnešního světa asi nepatřím...
Dodnes si vzpomínám, jak hned ve 2. třídě, jakmile jsem byl schopen číst a chápat delší souvislé texty, mi máti zařídila vlastní průkazku do knihovny a jak jsem si od samého začátku hrdě chodil vypůjčovat knížky sám. A nebyly to žádné pohádky, úplně první byli Trosečníci polárního moře od Františka Běhounka a hned mezi prvními knížkami jsem taky narazil na Zamarovského. A od té doby po každém stěhování (a bylo jich kvůli změnám zaměstnání bohatě dost) jedna z mých prvních cest vždycky vedla do veřejné knihovny.
No nic, no. Já už to tu nějak vydržím a vy mladí to budete mít tak, jak si to zařídíte. Ale řekl bych, že dřív nebo později vám ty poctivé papírové knížky začnou chybět.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.