Poslal kolega:
Jaké úsilí musely vyvinout Lokomotivní a vozová dílna chemičky Leuna „ Walter Ulbricht“, aby měly pro kolejovou dopravu potřebné vozy, budiž ukázáno na příkladu nádržkového vozu na kaprolaktam. Kaprolaktam je výchozí produkt pro výrobu umělých vláken jako dederon nebo perlon a k výrobě podlahových krytin. V Leuně vyráběná surovina byla dopravována k dalšímu zpracování do závodů v silničních cisternových vozidlech typu VOLVO. Zhruba v polovině sedmdesátých let musea být tato vozidla z důvodu jejich opotřebení nahrazena. Poskytnutí deviz na nákup nových vozidel bylo ale v nedohlednu.
Kolektiv, sestavený ze zástupců oddělení Doprava a oblasti Kaprolaktam, dostal úkol zajistit náhradu silničních cisternových vozidel speciálními železničními nádržkovými vozy. V přípravě na převod dopravy na koleje byly původně čtyři od DR přistavené zkušební vozy. Ty měly nádrž z vysoce legované oceli (V2A). Objem nádržek byl po 20 m³. Přestavba vozů byla provedena v Lokomotivní a vozové dílně, budova 232 v Leuně. Byly přitom provedeny následující práce:
- přestavba plnicího a vyprazdňovacího systému na vyhřívané potrubí, zvětšení plnicího hrdla, použití kulových ventilů, doplnění hrdla pro dusík, připojení manometrů a doplnění destrukční membránové pojistky jako bezpečnostního zařízení
- doplnění topných trubek na spodní plášť kotle
- doplnění hrdla pro skleněný manometr
- doplnění izolace z minerální vlny
- doplnění žebříku a lávky pro vstup na kotel
S tímto vozem byla doprava prováděna dlouhou dobu. Přitom byla měřena všechna statisticky relevantní data (čas nakládky, teplota při nakládce, čas přípravy na vykládacím místě, teplota při vykládce, čas do návratu, dopravní vzdálenosti atd.). Evidence výsledků byla prováděna v podniku Chemiefaserkombinat Guben a v oddělení Kaprolaktam v Leuně. Všechny zjištěné hodnoty byly vyhodnoceny a formulovány jako zadání pro výrobu vhodných vozů. Sériová výroba čtyřiceti vozů proběhla v Raw Leipzig-Engelsdorf. Oproti zkušebním vozům byly nyní změněny mj. následující detaily:
- vozy obdržely dvounápravový jednotný podvozek, vyrobený v Raw Leipzig-Engelsdorf
- nádržky byly z vysoce legované oceli s vnitřním topením
- izolace kotle z 200 mm polyuretanové pěny
- dosazení vrstvené lisované hmoty na sedlo kotle ke snížení tepelných přechodů (snížení tepelných ztrát)
- dosazení deskových manometrů
- dosazení kotlové jímky pro vyprázdnění kaprolaktamu beze zbytku
Zejména na izolaci kotle byly kladeny velké nároky. Kaprolaktam byl do nádržek plněn při teplotě cca 90°C. Po 24 hodinách nesměl zchladnout pod 60°C, protože jinak začala krystalizace. Bylo sice možné, produkt opět ohřát vestavěným topením, to ale současně znamenalo ztrátu kvality a na takzvané kobercové nitě.
Vozy byly nasazeny mnoho let bez reklamací. Při první tlakové zkoušce po osmi letech provozu byla v kotli nalezena jednotlivá zkorodovaná místa. Kvůli takzvané jamkové korozi v oblasti svárů pronikl kaprolaktam do izolace a ven. I v oblasti izolačního oplechování byla poškození korozí, uvolněnými šrouby a odlupováním barvy.
Po privatizaci LEUNA-Caprolactam GmbH, později DOMO CaproLeuna GmbH, byla část vozů vyřazena. Tyto vozy byly prodány firmám EVA a VTG, sídlícím v Hamburku. Zbylých dvacet vozů bylo předáno do výrobního závodu, část z nich už je mezitím sešrotována. O nasazení těchto vozidel nejsou žádné relevantní informace.
Obr. 10: První zkušební kotlový vůz pro kaprolaktam je hotov. Pamětní fotografie se všemi podíle-jícími se zaměstnanci z různých oddělení. Vůz byl součástí setu TILLIG obj. č. 500511E (foto: sbír-ka K. Bossig).
Klaus Bossig, zveřejněno v Clubmagazin Tillig TT Club, číslo 03/2014