JanoH0e píše:Podstate sa bavíme o 20. rokoch, kedy vznikla zjednodušená doprava. Z nej vznikla potom potom D 3. Dokedy to tak fungovalo, neviem. Podstata bola tá, že na krátkych lokálkach nie je viac ako 1 miesto na križovanie. V podstate pevný grafikon. Na celej trati muselo byť telefónne vedenie. Dispečer, traťmajster, vlakvedúci - kumulovaná funkcia, vtedy to predpisy dovoľovali, telefonický riadil výhybkára v dennej smene vo výhybni a v prípade potreby kontaktoval výpravcu v odbočnej stanici. Koncové stanice tratí sa väčšinou previedli na zastávky s nákladiskom. Boli tam určité pravidla, ktoré sa prísne dodržiavali, ale so službou nebol problém. K zrážkam vlakom prakticky nedochádzalo. Ak došlo, tak kvôli hrubej nedisciplinovanosti vodičov. Takto boli organizovaná dopravná služba na lokálnych krátkych tratiach na Slovensku a Morave, ako to bolo na lokálkach v Čechách neviem.
Zjednodušená doprava podle předpisu D9 byla u ČSD a na soukromých lokálkách provozovaných ČSD zaváděna postupně od r. 1924. Podle předpisu D3, nahradivšího předpis D9 v r. 1955, už tebou popsaným způsobem určitě řídit dopravu možné nebylo. Pokud jde o D9, úplně jistý si nejsem, mám za to, že to obecně nešlo taky, nicméně pro jednotlivé lokálky byly vydávány konkrétní dodatky k předpisu D9 a pode nich bylo možné leccos. Takže bez znalosti, o kterou konkrétní dráhu šlo/jde a bez znalosti příslušného dodatku se k tomu těžko dá vyjadřovat.
Ještě oprava: Po válce až do zavedení D3 se předpis pro zjednodušenou dopravu jmenoval D7a.