Mezi severoamerickými železničními modeláři převládá názor, že „skutečné“ kolejiště je takové, které vyplňuje velký prostor, například sklep nebo minimálně celou místnost. Cokoli menšího je považováno za „nekolejiště“, jemuž je třeba se vyhnout, a modeláři by měli být povzbuzováni, aby si postavili „skutečné“ kolejiště. Toto myšlení je udržováno knihami, časopisy a celým hobby průmyslem. Výrobci a prodejci by udělali mnohem lépe, kdyby tento mýtus, že větší je lepší, raději vyvraceli. V mnoha případech toto „myšlení ve velkém“ je a bylo našemu hobby na škodu.
Velké kolejiště znamená:
- Velký prostor
- Velký rozpočet
- Dlouhý čas strávený stavbou
- Dlouhou dobu návratnosti (ledaže by hlavním zájmem modeláře byla samotná práce v dílně)
Těchto několik bodů skutečných příběhů velkých kolejišť řadu budoucích zájemců o tuto zálibu odradilo.
Podlehnutí takovému mýtu může také vést k běžným nectnostem některých provozovatelů našeho koníčka, například:
- k ochromení rozhodování
- k nadměrnému hromadění modelů
- k očekávání, že toho zvládnou příliš mnoho
Velký plán vyžaduje několikaletý závazek. Když se vám nad hlavou vznáší závazek takového rozsahu, je pravděpodobnější, že k té příjemnější části koníčku, po které toužíte, se nikdy nedostanete. Malé kolejiště (minikolejiště, mikrokolejiště) nezatěžuje velkým břemenem, každý dílčí krok lze provést v rozumném čase a výdaje lze zvládnout.
Malé kolejiště JE kolejištěMnoho lidí mluvících o malém kolejišti (mini- nebo mikrokolejišti) používá termíny jako dioráma a cameo nebo displej. Tyto termíny vyvolávají představu, že se jedná o něco jiného než o kolejiště, a zdánlivě tak minimalizují jejich hodnotu. Dioráma je statický model místa nebo tématu. Cameo/displej může být také dioráma, ale určené k prohlížení určitým způsobem, který definuje stavitel. Kolejiště je provozní model železnice s provozním účelem.
Existuje mnoho lidí (zejména ve světě velkých kolejišť), kteří svou železnici z hlediska logiky provozu vlastně neprovozují. To však neznamená, že nemají kolejiště. Kus kolejiště bez krajiny a s vlakem, který na něm ujede pár centimetrů, není kolejiště. Přidejte krajinu a budovu na každém konci a máte kolejiště. Proč ten rozdíl? Kolejiště má nyní smysl. Jezdí se z bodu A do bodu B a obsluhuje se vše, co se tam nachází. To je samozřejmě naprosté minimum provozu. Většině lidí se to rychle omrzí, ale pořád je to kolejiště!
Provoz na malém kolejištiJak bylo popsáno výše, minimální provozuschopné kolejiště by mělo mít jedinou kolej z bodu A do bodu B. (
Pozn. moje: Tento druh minimalismu možná někomu vyhovuje; já však tvrdím, že za rozmařilost lze považovat až minikolejiště s více než dvěma výhybkami. ) Tyto dva body mohou být vzdáleny několik centimetrů nebo (jistě přehnáno) celý kilometr (zmenšený v měřítku). Princip provozu je jednoduchý, přesunout něco z jednoho bodu do druhého. To stoprocentně odpovídá předloze a používá se to i na největších kolejištích. Rozdíl oproti velkému kolejišti je v tom, že tyto body jsou fyzicky blízko sebe. Průkopník minikolejišť Carl Arendt tyto koncové body označoval jako Single Line Terminus (SLT) – jednokolejná koncová stanice. (
Pozn. moje: Viz naše reálné předlohy typu Žacléř, Horní Slavkov – Kounice, Otovice zastávka nebo bavorské Grafenau.)
O stupeň výše v provozu je kolejiště typu pizza; vlaky se na něm se točí pořád dokola, stejně jako na první vánočním kolejišti mnoha dětí. Pro mnohé to může být cesta zpět, protože se nezdá, že by mělo takové provozní možnosti jako trať odněkud někam. Naopak, možnosti provozu na kolejišti typu pizza jsou omezené pouze vaší představivostí. (
Pozn. moje: Viz též logiku kruhu/oválu Milana Ferdiána.)
Známý propagátor minikolejišť Carl Arendt ukázal řadu způsobů, jak si užít provozování svého mikrokolejiště. Na svých stránkách vyvrací běžné mylné představy:
- Malá kolejiště jsou příliš jednoduchá na to, aby byla zábavná.
- Většina malých kolejišť jsou jen posunovací puzzle.
- Malá kolejiště nelze provozovat podle reálné předlohy.
Velká měřítka v malém světěDalší mylnou představou o malých kolejištích je, že musíte použít velikost N nebo ještě menší, abyste toho na malý prostor dostali co nejvíce. Zběžný pohled na některá z nejlepších mikrokolejišť tento mýtus rychle vyvrátí. Měřítko Gn15 se rychle stalo velmi oblíbeným, zejména pro mikrokolejiště na nejmenších plochách. Zastánci Gn15 tvrdí, že díky velkým rozměrům a hmotnosti modelů je práce s detaily a provoz potěšením. Mezi další oblíbená velká měřítka pro mikrokolejiště patří 0n30 a 014.
Jak přitáhnout k našemu hobby nové zájemceMinikolejišť lze využít k přilákání dalších lidí k tomuto koníčku. Staré argumenty o nákladech, prostoru a čase neobstojí. Náklady na vše, co je třeba k vybudování malého kolejiště, jsou právě tak malé. Není třeba shromažďovat stovky kusů kolejových vozidel. Vlastně můžete utratit o něco více za jiné položky, protože vám stačí jedna nebo dvě lokomotivy. Vlastní stavba modelů se také stává zvladatelnou, protože rozsah projektu je malý a čas na něm strávený si lze dovolit.
I v té nejmenší místnosti nebo v malém bytě můžete mít minikolejiště (případně i tři nebo čtyři). Mikrokolejiště jsou tak malá, že mohou být kdekoli, dokonce i vestavěná do nábytku. Mezi „standardní“ velikosti patří například:
- Krabice od bot
- Arch papíru
- Čtvereční stopa, desetiny čtverečního metru
- Krabice na tužky
V závěru autor článku napsaného v r. 2012 vyjádřil naději, že i v Severní Americe se modelářská veřejnost posune od modelářských akcí, připomínajících spíš bleší trhy pro okruhy známých, k evropským výstavám modelářů pro modeláře určeným k prezentaci kolejišť a modelů; byl přesvědčen, že mini- a mikrokolejiště mají v tomto ohledu svůj potenciál a že by Američanům prospěla.
Článek jsem zkrátil, jeho plné znění je zde: http://smallmr.com/wordpress/consider-the-small-layout/V původním textu autora Marshalla Stuhla je i řada dalších odkazů na stavby minikolejišť a jejich autory; za aspoň zběžné pročtení jistě stojí celý jeho blog, který provozuje už 12 let.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.