od Střelec » stř 07 čer, 2023 2:29 pm
Hanku díky, myslel jsem, že to tak nějak bylo.
Ale k doplňkům:
Svého času tady někdo sháněl do kolejiště letadlo. V H0 to není až takový problém, ale menší měřítka... nabízí se 1/144, takže něco mezi k TT a k N.
Rychlé řešení pro epochu III je stočtyřiačtyřicetina Po-2 zvaný Kukuruznik od ruské Zvezdy. Model je určený pro wargames, takže je v principu secvakávací a dost zjednodušený. Víc času zabere povrchovka, než stavba. Stroj tvoří vrtule, motor, trup se spodním křídlem a ocasními plochami, podvozek, čtyři vzpěry a horní křídlo. Taky kulomet, ale ten nebude třeba, stejně jako sovětský obtiskový aršík a stojánek. Co je ale nutné - odstranit ze spodního křídla nalisované pumy pod trupem a křídelní pumové závěsníky. A sehnat nějaké čs. obtisky ve stočtyřiačtyřicetině (zatím jsem je nesehnal), takže moje stroje jsou dočasně holé.
Po válce se u nás sešly kukuruzniky ze tří zdrojů. První si přivezly naše jednotky ze SSSR, druhé byly darovány, případně zanechány na našem území Rudou armádou či přímo dodány ze SSSR. Třetím zdrojem byl nákup licenčních strojů z Polska (část v práškovací úpravě). Stroje nějakou dobu používala naše armáda, ale rychle je přenechávala aeroklubům. Krátce po válce tedy stroje nosily původní sovětské kamufláže (černá, zelená a světlá hnědá/zelená, černá/ zelená, hnědá na horních plochách a světle modrá na spodních). Při opravách v našich dílnách se schéma zjednodušilo na zelenou a modrou v odstínech RLM, co zbyly po Němcích a následně v aeroklubech dostaly při generálkách stříbrný (hliníkový) nátěr, někdy s barevnými doplňky (tmavé přídě za motorem, pruhy na trup a podobně). Vojenské stroje nesly standardní vojenské značení (kruhové výsostné znaky na křídlech a směrovce, bílý či černý kód na trupu), civilní stroje měly běžnou imatrikulaci (OK - ...) na trupu a křídlech (na světlém podkladu černou, na tmavém bílou) a dost různorodě provedenou čs. vlajku na směrovce (jak rozměry, tak umístěním). Občas měly některé kusy kombinaci sovětských a německých barev podle toho, která část se zrovna opravovala. Kukuruzniky u nás vydržely zhruba do poloviny 50. let, poslední aeroklubový kus byl odepsán v roce 1958.
Vlastní stavba je otázkou cca 5 - 10 minut, stroj ze zelené pružné hmoty lze secvakat, případně lepit. Doporučuji držet se návodu, nejdéle v této fázi trvá začištění dílů a odstranění pumové výzbroje. Doba povrchové úpravy závisí na zvolené kamufláži a typu barev - akryly schnou většinou na počkání, syntetika podle druhu o dost déle. Nejhorší bude na pidistroj dostat obtisky, pokud se je podaří sehnat...
- Přílohy
-
-
-