Jarda H. píše:...přispěl jsi tam i ty...
To už jsem dávno zapomněl... V r. 2011 jsem měl zrovna jiné starosti, skoro bych řekl existenční: Dislokovanou tříštivou zlomeninu ruky v zápěstí, následnou operaci (7 šroubů do 8 zlomených kostí, ortoped napočítal 27 úlomků), po uzdravení za 3 měsíce už nebylo kam se vrátit do práce, následovalo 4měsíční hledání nového zaměstnání, roční hledání bydlení blíž k pracovišti a následné stěhování... Než se všechno usadilo, trvalo to rok a půl. Kdybyste někdo potřebovali poradit, jak dobře se hledá práce po padesátce, rád posloužím...
Ale spravili mi ty kostičky dobře, už o nich vůbec nevím. Dodnes chválím ortopedii v nemocnici Česká Lípa, Ústav chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou a jednu šikovnou fyzioterapeutku z Doks.
Ale k věci. Ze všech těch variant zmíněných v r. 2011 i dnes - proso, kuskus, hořčičné semínko, pohanka - se mi zdá v TT ta pohanka tvarově i barvou nejlepší. O tom komerčním modelovém nákladu zvaném Zuckerrübe vím, ale jako obvykle je to příšerně předražené a ani tvarově mi to nepřipadá úplně nejlepší. Já jsem se teď dopracoval k jednomu miniprojektu, kde mi zbyl minikousek místa na nakládku do jednoho vagónu z jednoho povozu (možnosti: od koňského potahu přes traktor s přívěsem až po sklápěčku) a pohanka i kuskus jsou pořád ve špajzu, tak uvidíme.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.