Hezký den, jen pro doplnění:
Dlažební kamenné kostky se dělají víceméně ve třech rozměrech.
"šestky", do cca šesti cm ty se používají na chodníky a velmi málo zatížené komunikace, kladené do mozaiky, případně řádkově, nebo vějířově, tzv. pražská dlažba.
"desítky" pravidelné kostky o straně cca 10 cm, vhodné pro běžný provoz na tzv "státovkách" a měst. komunikacích s provozem trolejbusů a autobusů. Kladená do řad, nebo oblouků.
"šestnáctky", hranolový tvar 16 x 16 cm zpravidla podlouhlý tvar, vždy kladené běhounovou, či řádkovou pokládkou. Umožňuje velmi těžký provoz, včetně ohleduplné jízdy s housenkovým tankovým podvozkem podvozkem. Používané na rampách pro vagónování a jízdu tanků, na komunikacích ve vojenských prostorech, kasárnách a taky v Praze na Letné pro vojenské přehlídky.
Tzv. "pražská, nebo taky oblouková, či vějířová dlažba je výhodná ve svažitém terénu. Nedochází tolik ke kobercovému putování. Podmínkou je pokládka oblouků proti směru převládající síly, kdy dlažba funguje jako klenba.
Důležitou podmínkou je provedení kraje zádlažby aby nedocházelo k rozlézání do stran. Ideální jsou obrubníky, případně řádně zpevněná krajnice.
Důležitý je také materiál podloží, písek, někdy s příměsí vápna.
Spáry byly vyplňovány jemným pískem s příměsí vápna. Později se vynalezla "bezprašná úprava" zálivkou horkým asfaltem.
Dlažbě škodí zimní solení, kdy dochází ke zvodnění podkladu bezprostředně pod pod kostkami a následnému uvolňování kostek.
Žlábek pro železniční kolo se řešil několika způsoby u běžných širokopatních kolejnic.
Na přejezdech dřevěnými podélnými pražci, upevněnými kovanými hřebíky do příčných pražců, s vydlabaným osazením, tvořící žlábek.
Další možnost je masivní ocelový úhelník, případně opotřebovaná kolejnice, zpravidla menších rozměrů, upevněná do upravených podkladnic.
Jinou variantou je pečlivá zádlažba s vyplněním mezery mezi krajní kostkou a stojinou kolejnice kamenným odseknutým kvantlíkem (kouskem) aby se kostka nepřiblížila ke kolejnici.
Pak také lze použít žlábkovou kolejnici, známou z tramvajového provozu ale se širším žlábkem.
Pro kovošrot bych asi volil šestnáctku dlažbu s tím, že dlažba bude vidět tam kde se jezdí a okolo hromad bude částečně překryta šedočernohnědým svinstvem, vznikajícím rozpadem kovu a také jako odpad při rozpalování kyslíkovým řezákem.
Alespoň tak si to pamatuji z Prahy Hostivaře.
P.S. Kočičí hlavy nejsou vytvářeny z oblázků, jak praví legendy. Vznikají obroušením hran kostek, štípaných z měkkého kamene. Někde se taky používá tzv. divočina, zádlažba drobnějším lomovým kamenem, často na nákladištích a plochách ramp. Při výrobě kostek vzniká odpad, který byl v období II. sv války zpracováván do dlaždic cca 25 x 25 cm. Často byly používány v Sudetech , např. cesta na Špindlerovku v Krkonoších. Byly činěny pokusy s použitím odpadní strusky, z té byla dlažba v Praze, ve Slezké ulici. Zkoušela se odolnost pro trolejbusovou trať.
Už toho bylo dost, víc mě nenapadá, nic jsem negůůglil, proto chybí odkazy. Zdravím !!