Bezdružické_lokálky_TT/1:120_PILZ-TT-MODELLGLEISSYSTEM_2550*1750 (1750*800/1750*550)
Dnes si opravte datum
Je 24.12.2010..Zasáhla vyšší moc

Uploaded with
ImageShack.us
Uploaded with
ImageShack.usVelký denUž je to tady, můj velký den .Dnes mám 8-mé narozeniny a nemohu dospat. Už jsem velký kluk a pojedu s tatínkem na svůj první zimní výlet, nevím sice ještě kam ,ale hrozně se těším. Můj tatínek je velký turista a jezdíme na různé výlety vlakem, hlavně se mi líbí ty velké co jezdí mezi velkými městy.
Stojíme na perónu zastávky Jižní nádraží a čekáme na vlak. To vím bydlíme kousek, hned za rohem.
Už je tu , vlak směrem na Cheb, už elektrický, na trati se staví trojele a já se zde dozvěděl o cíly výletu. Je to hrad , vlastně zřícenina Gutštejn. Více mi tatínek řekne ve vlaku. Všiml jsem si už dříve , že každý vlak má svoje číslo, lokomotiva co přijela má vpředu S 489.105 a je z umělé hmoty (laminátka) a táhne dlouhé osobní vagóny. Taky už vím rozdíl mezi rychlíkem a osobákem se kterým pojedeme dnes. „Nastupovat“ ozvalo se, sakra takové velké schody , ještě že mám tatínka. Sundáme si bundu a sedáme si na kožená sedadla k oknu proti sobě. Koukám z okna jak průvodčí zapíská ukáže plácačkou a jedeme. Tatínek si zapálí dýmku, začíná vyprávět o výletu , jak budeme přestupovat v Pňovanech na jiný vlak, jak půjdeme na hrad , jak………………..
„Vstávej, musíme vystupovat“ , usnul jsem a teď sebou musím hodit, vzít sáňky, bundu a pospíchat přes koleje na vlak , který na nás čeká. Ale to není vlak , vypadá jak autobus na kolejích. Nasedáme, vláček bublá jako tatra a moc tepla v něm není. Je krásnej , malý světýlka ve stropě, dřevěné lavice, zamlžená okna. Utřel jsem si okno a viděl co všechno na tom nádraží je za baráčky, sklady a ještě hromady materiálu co tu zbyly po stavbě přehrady.
„Jedeme“ a autobus na kolejích se rozjel, bublal si to krásnou krajinou, přes most „to je výška“ a pán co seděl vedle řekl „47 metrů nad vodou a dlouhý je 210metrů“.
Projíždíme zasněženou krajinou,míjíme zachumlané zastávky,v jedné dokonce mají skleněný altán a čtu Kokašice.Tatínek zabafá z dýmky a vysvětluje,v dávných časech se jmenovala Konstantinovy Lázně a spoustu lidiček se zde jezdilo léčit.Aha,“tak pro to ten altan tati“."Ne",tatínek se pousmál,“to je veranda a sloužila pro lázeňské hosty".
Blížime se k další staničce a já se rozhlížím ve vlaku.Přítomnost a vůně jehličí ze stromečku,mi hlásí blízkost vánoc.Tak proto byla maminka spokojena,když jsme ráno odjížděli.Bude péct vánoční cukroví,“mňam“.
Zaskřípěli brzdy našeho vláčku.Cebiv , přečetl jsem si na stanici a koukám nakládají tady dříví na nákladní vozy,to jsou vozy Vte a svážejí tady odsaď dřevo do Pňovan.
„Jůůů“,vedle na koleji stojí parnička a já vykulil oči.Majestátně oddychovala a čekala až odjedeme ,ať může těch pár vagónků pospojovat.Náš vláček se rozjel, když jsem se otočil zpět k oknu,uviděl jsem vysokánskou budovu a u ni stojí vagónek.“Z hradu jděte po zelené do Bezdružic a tam se uvidíme“ povídal ten pán co seděl vedle. Blížila se zastávka Strahov a mi s tatínkem vystupovali.
Zamával jsem našemu sousedovy z vlaku a přemýšlel jsem jak na nás bude čekat, jak ví že přijdem?
Nevadí, našli jsme červenou značku a vydali se na zříceninu Gutštejn. Tatínek táhl sáňky a já cupital za ním. Když jsem nemohl tak jsem si sedl a napadlo mě , jsem nákladní vagón a tatínek lokomotiva a dokonce parní. Kouřilo se mu od dýmky jako parničce z komína. Snad ji tady taky uvidím.
Jsme na místě a tatínek vypráví jak hrad stavěli a nakonec je zněj zřícenina protože majitelé vymřeli.
Pokračujeme po zelené do Bezdružic , cesta ubíhá rychle a začínáme slyšet píštali. Parničky to je super a přidávám do kroku. Přicházíme na nádraží ale je nějaké divné, trat tu končí. Je tu postavený velký dům pro tři lokomotivy a velké nádraží , sklad a koukám ze vrat kde spí lokomotivy jde náš soused z vlaku. Zamávám na něj a pán mi ukáže ať jdu za ním. Vejdu do vrat a zírám, parnička má otevřený kotel, vevnitř plameny, všichni kolem jsou černý. „ Zamrzla a museli jsme ji znova roztopit. To je sestřička parní lokomotivy řady 423,kterou jsi viděl v Cebivi a vozí tady po trati vše co je třeba, obilí a uhlí sem k nám, dřevo , tudy jsi přeci jel, koukni se tam na ty vagóny plný dřeva až pojedete domů. Je jich tam tolik , že musí stát i na manipulační koleji. Pojď se podívat jak nám to nádraží běží . Tady na té osmé koleji je popelová jáma a vodní jeřáb pro parničky, za depem je obilný sklad a na perónu jsou zajímavé hodiny co se ovládají z kanceláře. Vidíš ten malý sklad, tak tam byla váha a sváželo se odtud dřevo.
Znáš hurvínka? To je jasný i Spejbla a Žeryka. Ale né, hurvínek je ten vlak co jste s ním jeli na zastávku Strahov, vidíš už pro Vás jede“.
Tak ten autobus na kolejích se jmenuje hurvínek. Nasedáme do vláčku a jedeme domů , už je tma , v Cebivi svítí pár lamp a já vidím,naproti velké boudičky (skladiště s rampou) rozsvícený velký vánoční stromeček,chumel kluků a holek s rodiči u zasněžených stánků.Všude vagóny se dřevem a já už se těším jak si sednu do toho velkého vlaku a v klidu usnu. Probudím se v Plzni a dám si doma narozeninový dort,teplý ovocný čaj a čerstvě napečené cukroví ,které mi maminka určitě odložila. Skvělý den, lepší zážitek snad ani nemůže být.
Je mi o třicet víc a pokaždé když jdu se svými dětmi na procházku kolem nějaké tratě je to stejné. Dojmy a zážitky se prostě nemění.
pekl024