Hanku,
díky, už se v tom tady trochu orientuju - "prošmejdil" jsem tady v té nepřeberné studnici už spoustu užitečnýho i včetně Tvých témat.
Již zesnulý pan Arendt - znám (ne osobně) - to je pojem.
Poslední odkaz jsem neznal, o víkendu si to projdu, díky.
Jinak ty definice (mikro, mini a spol.) se tady asi trochu liší od amerických "norem" (pro tyto pojmy). Ale samozřejmě OK, ty hraniční plošné hodnoty, to není žádné dogma.
Rošiřitelnou (připojitelnou) diorámou jsem chtěl začít - nejspíš nějakou variací inglenooku, to šíbování mě moc baví už od dětství.
Nebo minikolejištěm, klidně třeba i další (kolikátou už) variaci na Milanovy Kameničky, připojitelnou dál buďto ve skryťáku za kulisou nebo přímo v (zatím) koncové staničce.
Toto a lokálky, ospalá nádražíčka, trať ztrácející se v zářezu, to je moje krevní skupina - malý pohodový provoz.
Ono čím menší kolejiště, tím víc pracuje (musí pracovat) fanatazie a tím je to (aspoň pro mne) hezčí. Rozdíl mezi malým skromným kolejištěm a obrovským naprosto dokonalým je asi jako rozdíl mezi dobrou knihou a filmem - u té knihy jste toho víc účastni, musíte zapojit svoji fantazii a dokreslit si to celé ve své hlavě, a to je na tom to nejkrásnější. Při tom množství kompromisů v železničním modelářství je fantazie nutná. A v malých domácích podmínkách tím víc.
Co mě naopak zásadně nebaví, jsou třeba obří vlakodromy se svištícíma rychlovlakama a startujícícm nebo přistávajícíma Jumbo Jetama, všechno v automatice, desítky až stovky lokomotiv a stovky až tisíce vozů naskládaných na kilometrech kolejí, všechno svítící a co nejvíc blikající, a u těch největších zahraničních kolejišť narychlo připravených na komerční show ty všudypřítomné přetéjakající plasty atd.
A nejsou to kyselý hrozny, nechtěl bych to ani kdyby mi za to platili, ať tam zůstanu ještě další hodinu se na to koukat. To se mi skoro zvedá žaludek (omlouvám se, nechci být militantní - třeba se to někomu líbí a má na to samozřejmě taky právo).
V protikladu k tomu ale naše (česká) velká kolejiště (i některá zahraniční - Francie a část GB a USA - hlavně průmyslové areály, vápenky, lomy apod.), třeba Chrudimské (a spousty dalších), to je pro mne - i přes tu velkou rozlohu - skutečné pohlazení po duši, ten smysluplný provoz, promyšlená skladba tratí a stanic a nádherné, až realistické provedení.
--
Ale třeba toto níže, to je už pro mne vrchol (vrchol ohyzdnosti, pokud ty výtvory nejsou myšleny jako joke a test otrlosti zákazníků/návštěvníků).
Slovy klasika: "Teda, to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?"
https://www.youtube.com/watch?v=qtc__nx ... adio=1#t=0Jediný, co mně zajímalo, bylo jak to dopadne po té 3. minutě (přesně 03:04), jestli mezitím za posledním vagonem přehodili veksl nebo nepřehodili.
To by skoro bylo na rozhodování veřejnosti ala Rozpaky kuchaře Svatopluka Kuřátka (Josef Dvořák) nebo v inteligentnější formě skoro o 2 desetiletí dřív na Expu v Montrealu (legendární Kinoautomat v podání Miroslava Horníčka).
Nebo z podobnýho soudku tato 3D spirála:
https://www.youtube.com/watch?v=-hPuNFj ... 3Q&index=2Jedinou výhodou je asi úspora za foliáže a statiku (a zisky hutí a valcířů v železárnách)