Mimo to, že je to drátovaný se mi ten experiment nepozdává. Trošku jsem s tím kdysi pracoval.
Je velký rozdíl, jestli všichni klienti podporují stejný kodek, nebo jestli je třeba během hovoru transkódovat.
V prvním případě se "ústředna" stará jen o registraci klientů a signalizaci hovoru a vlastní "hlasová" data přes ni vůbec nemusí téct. Hovor je pak omezen jen kapacitou sítě a 100 Mb je až až. Ve druhém případě je potřeba, aby někde na síti byl prvek, krerý v reálném čase dokáže data měnit z jednoho kodeku do druhého - a to už je procesorově náročnější disciplína. Ještě v tom hraje roli možné šifrování signalizace. V případě šifrování i hovoru už transkódování nepřipadá v úvahu (nebo to není bezpečné).
A pak tu jsou nejrůznější "mušky" VoIP klientů, v implementaci SIP a RTP, kdy některá zařízení třeba předpokládají, že SIP a RTP gateway jsou vždy na stejné adrese, nebo si nedokážou s protějškem dohodnou kodek, různé "alternativní" implementace DHCP, nebo provisioningu atp.
Je to možná cesta - VoIP zařízení mají často integrovaný switch, tzn. se na ethernet dají zapojit jako DaisyChain a drátů je méně, případně ve spojení s nějakou bránou a DECT telefonem by to šlo i částečně bezdrátově, snad i po (vyhrazené) WiFi, ale není to stylem "vybalím z krabice a jedu".
Edit: ještě jedna nevýhoda, dost VoIP zařízení vyžaduje nějaké napájení.
(omlouvám se za dlouhý výblitek)