od Bw_Ig » pon 08 srp, 2022 4:16 pm
Pane kolego, rád napíšu. Už je to totiž trochu "mimo", neboť to před více jak 15 lety bylo součástí ukončeného projektu velké knihy "Parní motorové vozy v Československu".
Takže toto:
V září 1924 projevilo ŘSD Brno zájem o jihlavský parní vůz 4.002 s určením na místní dráhu Nemotice - Koryčany, pro zlevnění zdejšího provozu jednomužnou obsluhou místo zdejší lokomotivy 462.01. To bylo z důvodu přechodu na zimní jízdní řád 1924, neboť zdejší lokomotiva 462.01 neměla potřebnou armaturu pro vytápění vlakových souprav párou. Takto byl (asi) začátkem října 1924 předán parní vůz 4.002 z výtopny Jihlava do výtopny Brno, služebna Koryčany. Zde byl do konce roku 1924 provozován na ještě soukromé místní dráze Nemotice - Koryčany na které státní dráhy udržovaly provoz na účet majitele.
Koncesionář místní dráhy Nemotice - Koryčany pan Ludvík Wittgenstein byl velice spokojen s levným provozem vozu M 112.002 a projevil zájem na jeho odkoupení. Takto podal dne 26.listopadu 1924 žádost na ŘSD Brno (zaevidována pod č.j. 572/8-IV-24) o zakoupení parního vozu číslo 4.002 do vlastnictví místní dráhy a požadoval stanovení prodejní ceny. Právě parní vůz M 112.002 měl souvislost s jednomužnou obsluhou původní Koryčanské lokomotivy 462.01. Dne 20.prosince 1924 oznamuje ŘSD Brno (č.j. 572/9-IV-24) na Ministerstvo železnic, že lokomotiva 462.01 byla používána také na trati Zaječí - Čejč - Hodonín ale jen v letním období. To bylo z důvodu, že neměla zařízení pro parní vytápění vlaků a v zimním údobí jezdila v Koryčanech pouze s nákladními vlaky. Tímto vznikala místní dráze v Koryčanech velká škoda za nájem cizího parního vozu M 112.002 od státních drah ač měly ve stavu vlastní stroj 462.01. Protože provoz parního vozu byl podstatně levnější než parní lokomotivy 462.01 a to i pro potřebné parní vytápěcí zařízení, poprosil majitel panského statku Koryčany - jakožto koncesionář místní dráhy o sdělení prodejní ceny parního vozu M 112.002 výměnou za odprodej jejich vlastního stroje 462.01.
Dne 29.prosince 1924 stanovilo Ministerstvo železnic, že parní vůz M 112.00 (4.002) bude „...možno postrádati...“ a stanovilo prodejní cenu 60.000,- Kč podle původní výrobní ceny 22.200,- K z roku 1880 a dále „...nemá námitek proti prodeji...“. Vypočtená cena byla Ředitelstvím drah Brno neprodleně oznámena městu Koryčany a koncesionářům místní dráhy výnosem č.j. 71.968-V/1-1924. Ovšem roku 1925 byl vůz M 112.002 nadále v majetku ČSD výtopny Brno a provozován na trati Nemotice - Koryčany, aniž by byl odprodán. A právě v té době do problematiky provozu parního vozu M 112.002 vstoupil zákon o zestátnění všech soukromých místní drah v Československu.
V té době prováděly ČSD celostátně tlak na zlevnění provozu na zestátněných místních drahách a to zaváděním jednomužné obsluhy jen strojvedoucím. Výnosem č.j. 18.914-V/1-25 požadovalo Ministerstvo železnic od jednotlivých ředitelství drah vypracování návrhů na kterých tratích v jejich obvodu by bylo možno zavést obsluhy malých lokomotiv pouze jedním mužem. Dále požadovalo předložit návrhy jaké řady tendrových lokomotiv by se daly s menšími finančními náklady upravit na jednomužnou obsluhu. Z tohoto důvodu byly upravovány pro jednomužnou obsluhu a provoz parní lokomotivy řady 162, 88, 97, 197, 462 a jiné.
Parní vůz M 112.002 byl od 18.května 1925 na místní dráze Nemotice - Koryčany již přebytečným, neboť toho dne byla dodána (výnos ŘSD Brno č.j. 248/8-IV z 14. 5. 1925) do provozu lokomotiva 462.01 pro dílenské úpravě na jednomužnou obsluhu. Pro uvolněný parní vůz hledalo Ministerstvo železnic nové využití a to hlavně na krátké místní dráze, kde by přinesl potřebné snížení provozních nákladů. V té době požadovalo ŘSD Bratislava vhodnou parní lokomotivu pro zjednodušení provozu na místní dráze Úsor - Šamorýn. Takto byl dne 26.června 1925 předán parní vůz M 112.002 z výtopny Brno do výtopny Bratislava hlavná stanica. Po převzetí ŘSD Bratislava byl vůz dne 3.července 1925 nasazen do provozu na místní dráhu Úsor - Šamorýn s jednomužnou obsluhou (hlášení ŘSD Bratislava č.j. 543/1-IV z 14. 7. 1925).
Pro potřebné provozní zkušenosti a možnost jednomužné obsluhy byla na místní dráze Úsor - Šamorýn provedena 13.srpna 1925 komisní jízda ŘSD Bratislava s pravidelnými smíšenými vlaky 6505 / 6508. Zde je možno uvést několik poznámek o obsluze tohoto vozu. Zařízení kotlové armatury plně odpovídalo potřebám pro obsluhu pouze strojvedoucím. Výjimkou byly olejové maznice mazání šoupátek a válců, které byly dvě (na každé straně stěny topeniště). Právě obsluha těchto kohoutových maznic zaneprázdňovala strojvedoucího během jízdy. Také spotřeba maziva byla značná (tím i častější dolívání) a zvláště při rozjíždění bylo znát těžší chod stroje než se promazal. Celkově byl označen systém kohoutových mazniček jako nedostatečný s velkou spotřebou maziva. Další popis komisní jízdy s M 112.002 dne 13. 8. 1925 se soustředil na dopravní problematiku. Parní vůz umožňoval přechod mezi lokomotivou a prvním vozem, ovšem bylo zapotřebí aby stanice výchozí (označen Úsor) zařazoval za parní vůz vozy osobní či služební vybavené dlouhými bočnímu stupátky a vozy nákladní až na konec vlaku. Pravidelně byly na trati Úsor - Šamorýn soupravy sestaveny ze dvou lehkých osobních vozů (jeden po 7,0 tunách), jeden vůz lehký služební (7,5 tun) a obyčejná zátěž činila průměrně jeden nákladní vůz. Tato trať byla dlouhá 4,6 kilometru a největší stoupání zde bylo 2,5 ‰. Přejezdy na trati byly pouze čtyři z nichž byly dva málo používané. Zajímavá byla i spotřeba paliva při jízdě jedním směrem která činila asi 3 lopaty a jak bylo zdůrazněno „...strojvedoucí nepotřebuje v blízkosti přejezdů do pece přikládati...“. Tímto obsluha stroje a kotle zaměstnávala strojvedoucího pouze minimálně a tento se mohl dostatečně věnovat pozorování trati a sledování návěstí.
Po provedeném rozboru této komisní jízdy z 18. 8. 1925 povolilo MŽ dne 20.srpna 1925 (č.j. 38.497/1925) na trati Úsor - Šamorýn používání jednomužné obsluhy parního vozu M 112.002. Ovšem aby bylo vyhověno všem podmínkám obsluhy malých parních lokomotiv a motorových vozů jedním mužem (výnos MŽ č.j. 68.951 z 30. 11. 1923) bylo třeba provést tyto dodatečná opatření. Po stránce dopravní bylo třeba za parní vůz zařazovat pouze vozy osobní či služební s bočními přechody a dále bylo třeba poučit vlakvedoucího či průvodčího o obsluze kotle a zastavení parního vozu „...pro případ, že by strojvedoucího stihla nějaká nehoda...“. Po stránce provozní nesměl strojvedoucí přikládat do topeniště u přejezdů, kde se musel věnovat sledování trati a dávání návěstí pro bezpečnost dopravy. Z technických úprav to byla hlavně provedená rekonstrukce mazání parního stroje. Takto při vymývání parního vozu M 112.002 ve výtopně Bratislava hlavní nádraží (asi v říjnu 1925) bylo zrušeno původní mazání kohoutovými mazničkami na zadní stěně topeniště pro jejich nedostatečné mazání a nutnou častou obsluhu za jízdy. Místo nich byl dosazen lubrikátor ze zrušené lokomotivy s umístěním nad kotel vedle armaturní hlavy. Výtlačné olejové trubičky lubrikátoru byly napojeny na původní mazací trubičky maznic a vedly k šoupátkovým komorám a k parním válcům.