Je mi 16 let, takže o ženských psát nemohu, ale co mohu říci, je že soužití nádražáka-modeláře s rodiči také není žádný med. A přitom rodiče si za to mohou sami ! Když jsem byl ještě na čtyřech kolečkách, tak mě vozili na procházky okolo trati, mávali s mojí rukou fírům, totéž pokračovalo, když už jsem se postavil na nohy. Chtěli mě nějak zabavit, ovšem tehdy nevěděli, co si nadrobili.
Od 6 do 10 let to přibližně byla doba, kdy jsem znal jen Esa, volný čas trávil kreslením mašinek a sledováním projíždějících vlaků, býváme u koridoru Přerov - Břeclav. kde pořád něco jezdí. První komplikace začaly, když jsem zjistil, že existují modely. Pro mě naprosto úchvatná věc, pro mámu předražená kravina. Tátovi je víceméně všechno jedno, zdržuje se hlasování
Pak do nějakých 14 let mého věku bylo ,, temné" období, to bylo hádek ohledně kolejiště a cen modelů. Jenže máma svůj boj definitivně prohrála, když se k nám zavedl internet a já zjistil, že existují modely ČESKÝCH strojů, uviděl plno fotek českých mašinek kolejišť. Už pochopila, že jsem nevyléčitelně nemocný a můžu víceméně s klidem říci: Koupil jsem si zamračenou za 3300 kč.
Nakonec to dopadlo tak, že jsme předělali můj pokoj tak, aby v něm mohlo přibýt kolejiště. Jenže ouha, do kapsy přibyla režijní karta, a co vadí rodičům teď, je to, že každý víkend trávím někde ve vlaku různě po republice.
A řekl jsem si, proč si nesplnit sen na 100% , tak jdu ještě dál, nastoupil jsem na průmyslovku a už teď mám na 99% jisté, že po maturitě usednu na stanoviště strojvedoucího. Tak to je asi tak vše, ještě by to chtělo nějakou nejen pěknou, ale především tolerantní polovičku, co mi bude tohle všechno tolerovat
TT, DCC, ep. IV/současnost. Brejlovec je nejhezčí lokomotiva !