My modelári a naše polovičky :)

[alexander]

Tu je to skoro ako manželská poradňa!

Ale pozor Carusso, to okrídlené rčení Dr. Plzáka: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat..." nefunguje. A keď, tak iba krátko, lenže následky bývajú o to horšie.

[Tomáš]

Já mám ženu tolerantní.Vláčky ji nikdy nevadily.Nikdy jsem nekoupil něco aby jsme pak byli o hladu.Bohužel poslední dobou to de trochu z kopce,kolejiště jí nějak začalo vadit.Bydlíme v 2+1 a kolejiště zabírá 1/3 jednoho pokoje.Přiznávám,že jsem trochu roztažen,ale dřív to nevadilo.Bohužel asi prohraju a kolejiště bude muset z domu,zatím bojuju,ale asi marně.Mohl bych si dupnout,ale asi by to dopadlo špatně.............

[petrh]

tak moje zena je jina ci stejna, tezko rict, ale jak pise tomas, vlacky jsou pro me konicek, cili nakupy se dejou az kdyz z rodiny neco zbude, dilem pro me dilem pro ni, cili u nas platit tolerance k zajmum a konickum... jednou ja jednou ty. urciet ale neni dobre mit pristup ndek vyse zmineny, ja byt zenou takl bych se citil urazen, ze manzel si koupi sadu masin za par ticek (byt jeho vydelanych)...
v rodine nejde jet single, je to vzdycky dvojka:) a pokud jeden z dvojky tahle jinak, dvojak se brzo muze rozpadnout!

[TTmili]

Já taky přidám svojí troškou do mlýna, i když ne co se týče polovičky ale zatim rodičů. Ono je to koneckonců asi pomalu stejný. Osvědčila se mi metoda že když si něco koupím šoupnu to do skříně, po čase to strčím někam na nějaký míň viditelný místo (mám takovou šikovnou poličku, a tam se to nakraji celkem stratí). Pokud si toho nevšimnou tak to postavím na kolejiště, a tam už si většinou všimnou, ale není to dřív jak měsíc po koupi. Pak se chvilku vykrucuju a cenu nakonec dělím tak dvéma (sergeje sem neutajil, to bylo venku hned, málem je kleplo když zjistili že s dekodérem to bylo víc jak 4 tisíce). Třeba co se týče leptu hektora tak asi nešlo nevšimnout si že na něčem dělám, a těch 650 Kč co stojí by nepřestáli protože to je přece jen kousek plechu a eště na tom musím dělat, nic k tomu není a kdesi cosi . Takže takle to chodí u mě, pochopitelně mašin si všimnou dycky, vagónu jen někerých a to těch větších (patra) a něčeho vůbec (třeba cisterny, nebo nějaká ta kůlna, stromek atd.).

[Houmr]

No je fakt, že když jsem byl mladší a naše rodina měla peněz opravdu málo, (žena na mateřské), tak to bylo dost špatný. Člověk musí být rochu soudný, co si koupit může a co ne. Lepší je někdy si něco odříct a koupit maličkost, se kterou si taky může člověk vyhrát a bude z ní mít radost, něž utrácet desetitisíce za mašinu. V dnešní době někdy sedím u noťase a koukám do prodejny, takže žena ví co jak stojí, takže ji nijak nebalamutím. Ona si nikdy toho moc nekupovala, což je paráda a když ji něco chci koupit, tak řekne, to je drahý a já na to, vždyť to nestojí ano jeden vagón. Je fakt, že musíme mít tolerantní polovičky, protože naše hobby je opravdu drahá sranda a času rodině taky moc nevěnujeme. Takže važte si žen, kterým to nevadí a trpí nám to, protože ony pro nás toho dělají rozhodně víc, než mi pro ně.

[radula63]

No je fakt, že když jsem byl mladší a naše rodina měla peněz opravdu málo, (žena na mateřské), tak to bylo dost špatný. Člověk musí být rochu soudný, co si koupit může a co ne. Lepší je někdy si něco odříct a koupit maličkost, se kterou si taky může člověk vyhrát a bude z ní mít radost, něž utrácet desetitisíce za mašinu. V dnešní době někdy sedím u noťase a koukám do prodejny, takže žena ví co jak stojí, takže ji nijak nebalamutím. Ona si nikdy toho moc nekupovala, což je paráda a když ji něco chci koupit, tak řekne, to je drahý a já na to, vždyť to nestojí ano jeden vagón. Je fakt, že musíme mít tolerantní polovičky, protože naše hobby je opravdu drahá sranda a času rodině taky moc nevěnujeme. Takže važte si žen, kterým to nevadí a trpí nám to, protože ony pro nás toho dělají rozhodně víc, než mi pro ně.

Souhlasím - já mám koníčka - kolejáčka už dost dlouho. V roce 1996 zprovoznil své 1. kolejiště. V roce 2002 se oženil, pak začal s přestavbou kolejiště z plech.kolejiva na profil - podzim rok 2004 ( to byla manželka těhotná ) . A jak už to v životě bývá - narodila se mi dcerka, pak koupili baráček 5+1 a vláčky šly stranou. Tedy jako koníček, v práci ne - dělám ve výrobě parních lokomotiv z kovu už 10 let. A teprve letos jsem se zase k modelařině jako ke koníčku vrátil a koupil si na modelbazaru kolejiště jiné větší - viz. rajče.net v podpisu . A postupně ho dostavuji. Ale je to vždycky o prioritách - pro mne je priorita rodina a splátky na úvěr domu a tomu se musím ( a myslím, že ne sám - jak čtu toto téma ) přispůsobit.
A nemá cenu nějak zatloukat co kolik stojí - NAŠE POLOVIČKY JSOU KOLIKRÁT CHYTŘEJŠÍ NEŽ SI MYSLÍME !!!

[zugi]

Přidávám se k revoluční skupině sdílející informace se svými polovičkami. Patřím mezi ty štěstné, kteří dokonce obdrželi železniční dárek pod stromečkem.
Na první místo v životě samozřemě patří rodina a její potřeby, vše ostatní se přizpůsobuje. Modelářský život jsem začal ve svých 8 letech jako uživatel startsetu BTTB, pokračoval k panelu 150x150 ve 14 letech s pilinami misté štěrku a trávy. Následovala 15-tiletá přestávky z důvodu pracovních, rodiných apod. Když synové mírně odrostly, aby pochopili co to "ty modely" jsou, jsem se ke koníčku vrátil a byl překvapen nejen špičkovými technologiemi, ale i cenami. A jsme zpátky u rodiny. Nikdo z nás si asi nemůže dovolit vzít výplatu a utratit ji v obchodě za modely, nerozhoduje tu výše výdělku.
Proto pánové, zvažujte své "malé" úpravy skutečností s rozvahou, protože dvakrát mírně upravená skutečnost může být PRŮSEREM.

[Radek]

Máme tři dcery na střední (navíc většinu našeho manželství byla mamča v domácnosti - čili jen jeden plat) , takže pokud bych kvůli svým rozmarům sáhl na rodinný rozpočet, jdu si za roh nalískat. Nicméně penízky z fušek – tzv. bukové dividendy – jdou do zcela otevřeně do šuplíku a nikdy jsem neslyšel sebemenší výčitku, nebo radu, jak s nimi naložit. Když si pak udělám radost, je to radost sdílená, tudíž dvojnásobná. Krom toho nesmí být člověk skoupý a průběžně z šuplíku rozradostňovat všechny.

Takže važte si žen, kterým to nevadí a trpí nám to, protože ony pro nás toho dělají rozhodně víc, než mi pro ně.

Cítím to úplně stejně a tak se snažím dávat mamče stále najevo, že jsem si toho vědom a vážím si toho. Doma je pak pohodová atmosféra a moje úlety jsou brány se shovívavým nadhledem.
Takže se připojuju k názoru, že potěcha z modelařiny nestojí na tom mít všechno a mít to hned a – aspoň pro mě – nemá sebelepší kolejiště ani zlomek hodnoty jako manželčin úsměv.

[mawerick]

Tak já si nemůžu stěžovat. Manželku jsem poznal před cca 11 lety a 10 let jsme manželé. Oba dva máme chronickou diagnózu železnice. A co se týká modelů. Kolejiště jsem si přivezl jako "věno", sice to bylo "malé panelákové" s tím, že v RD se pochopitelně rozšíří. Ale ... Mít chalupu a pr... v kalupu. I přes to jezdíme s manželkou na burzy, dělá mě "pomocnou sílu" při stavbě modelů a v neposlední řadě shání podklady k různým věcem. Sice pořád tvrdí, že modely pro ni nejsou ale kolikrát o tom silně pochybuji. A co se týká zatajení nákupu. Zkusil jsem to také. Když zjistila, že ve vitríně "něco" přibylo a zeptala se proč mám jenom jeden kousek nebylo proč dál cokoliv zatajovat. Je pravda, že nemůžu myslet jenom na sebe a modely ale hlavně musím myslet na svoji polovičku, protože pak je každá radost dvojnásobná. Z čehokoliv.

[TomBart]

Stejné jako Houmr. Ceny moc nesleduje, nemá na to čas. Špatně se nemáme, takže v tom mám volnou ruku. Musím ale trochu s mírou. Nemůžu ji říct, že tyhle a tyhle kytičky keříky, hadříky a tričánky si koupit nemůžem, když já si mezitím objednávám obě provedení brejle. Na druhou stranu, když jde do tuhého, tak ji řikám. Když já dám tisíce do vlaků, tak je vysoce pravděpodobné, že až je budu za pár let prodávat, tak ti tisíce dostanu nazpět, kdežto když ona dá tisíce do hadrů, tak z toho časem nebude nic. A jinak klasická písnička. Kdybych chodil do hospody, tak mě to stojí stejně a ještě bych smrděl kouřem. Další bod pro mne je to, že máme dva kluky a používám je jako rukojmí:o)) Nedělám to přece pro sebe, ale pro ně. Fakt je ten, že první digitálně set co dostali před dvěma lety jsem jim sebral a ted dostanou novej, se kterým už taky počítám.....)

[vvitty]

neni to tak davno, co na Radiu Beat byl vecerni porad o masinkach, a taky tam nekteri lide volali nebo psali a prozrazovali sve triky, ale pozor, manzelky a pritelkyne naslouchaji! Pro jistotu jsme jim i poslali SMSku v tomto duchu

Neco zatloukat nema cenu, je to zbytecne, a mnohdy muze mit pritelkyne lepsi prehled o tom, co mame za lokomotivy, nez ja. Obcas i za me prihazuje v drazbach na ebay

[caruso82]

To all: musim uznat ze sa tu rozprudila celkom zaujimava diskusia comu som nesmierne rad ..aby moje slova v prvom prispevku neboli zle pochopene moja zena vie o 99% veci ktore si vramci modelovej zeleznice kupim, ale ako uz pisali aj ini, nema velmi predstavu o cenach, vie ale o tom ze je to dost drahe. Koniec koncov to cele stoji stale samozrejme na tom ze je u mna na 1. mieste vzdy moja rodina az potom moje hobby. Moja zena je v tomto znacne tolerantna, sama si kupuje malo veci az ma niekedy hryzie svedomie....
Tak vdaka za prispevky.

[kecu.p]

Tak ja se také přidám ... Místo toho abych létal za holkama, kouřil a pil alkohol tak za takto ušetřené peníze jsem si mohl každý měsíc koupit zajimavý model vláčku. Přes rok a půl jsem byl schopen získat modely v neuvěřitelné výši 120000Kč. Kdybych měl ženu či přítelkyni, šance mít tolik modelů by byla asi 1:1000000. Ale příští rok už to nebude tak závratné. Asi mam v tomto ohledu veliké štěstí.

[libor69]

to já mám jinou zkušenost mně k modelařině vláčků vlastně dostala manželka že koupila synovi soupravu kolejí a pak dodala at něco se synkem dělám přes zimu a člověk se do toho zažral ,Jo a ženský nejdou jen tak oblbnout protože jsou velice mazaný, když má člověk rodinu tak musí taky brát ohled na ně.Vláčky taky něco stojí ale v dnešní době musí taky trochu otáčet v ruce korunou.Jo ana závěr mám taky tolerantní manželku už 18 let.

[MirekTT]

No, u nás to bylo tak: Moje žena delší dobu slídila, co že to dělám na netu a s čím že si furt hraju, nebo co jsem poslední dobou jakýsi moc hodný, až na vše přišla. Po mém odhalení celá spokojená, že nejde o žádné brouzdání po internetových seznamkách, začala této mé neškodné činnosti přezdívat >>Houmrování<< . Takže dá se říct - u mně dobrý