hank píše:Fakt je, že snad všechna kitařská diorámata na vojenská témata, která jsem kdy viděl, byla bez pozadí. Což mě vede k závěru, že kitaři tu zásadu zaměření pozornosti na protagonistu dávno aspoň intuitivně znají a používají.
To podle mě spíš intuitivně záleží na tom, jak typicky vypadají výstavy kitů (jak v česku tak na světě)
Obvykle tam jsou nějaké stoly, na nich spousta modelů a dioramat. Nemůžete si určit pohledovou výšku (a nevím jestli je na to nějaká norma - ale spíš se prostě vezmou jídelní stoly co zrovna mají v kulturáku a v té výšce to je) a kdybyste tam donesli model s pozadím, tak ho šoupnout někam dozadu do rohu, aby nezacláněl ve výhledu na ostatní, protože těch modelů se tam obvykle musí dostat hodně.
Železniční modeláři na výstavě mívají daleko víc svobody v tom, jak se jejich práce bude prezentovat - ale to je dané tím, že je výstava kolejišť je míň "soutěž"/"závod" než výstava kitů.
Těm jde hlavně o ježdění v kolektivu, podle GVD a předpisů, nikoli o umělecký dojem; a když můžou jezdit, budou klidně jezdit i na holých prknech a bude jim to (skoro) jedno. Čímž samozřejmě nechci říct, že nejsou i tací, kdo mají moduly jako živé, viz třeba zababovské Skovice, ale pozadí je pro ně nadbytečné.
