Přesně jak píše Zdeněk - já zatím sice osobní zkušenost z modulovky nemám, ale podobná analogie je i v kitařině - plastikové modelářství. Nejdřív je nějaká ta slepovánka pod stromeček, pak výstava, pocit že na tohle mít nebudu, pak rozhovor s někým fundovaným co otevře oči, pak návštěva klubu a člověk už se veze
. Teda alespoň v ideálním případě. V Praze, ve větších městech, je to lehké, ale co ti ostatní co dojíždět nemohou nebo města kde kroužky chybějí?
Pokud jde o dorost/mládež, dnešní doba je typická spíše zájmem o PC hry, internetovou komunikaci a sběr informací, virtuální realitu apod. Najít čas pro "tvořivé" trávení času se přiliš nenosí... Obávám se, že pokud sám tatítek nebude dělat vláčky či jiné modely, samotné děti tenhle zájem mít nebudou... U nás v Sázavě funguje kroužek modelářů už dlouhá léta, zejména díky nemalému úsilí našeho dětského lékaře. Děti co do něj chodí vydrží tak do 15-16 zájem o modelařinu, pak většinou končí. Podobně to bude i jinde...
Má-li se podpořit zájem dětí o modelařinu, je to podle mě hlavně záležitost rodičů. Velmi dobře to pochopili ve firmě Eduard (dělají leptané plechy hlavně pro kitaře) - každý rok dělají výstavu E-day v prostorách nákupního centra, přiláká to jednak modeláře, jednak zvědavce co tam nakupujou. Vloni tam měli i první kolejiště...