Správně pojatá modelařina evokuje studium podkladů - filmů, fotek, literatury, zpovídání pamětníků - o tom to celé je. Co si z toho člověk pro model nakonec vezme, je na něm samotném. Na rovinu - jestli se mi líbí to či ono je na mě, avšak zda se chci "zavděčit" okolí, tak taky... Takže kdo chce mít "Dianu" bez hesel a muklů, v pohodě. Kdo chce mít krvavá jatka na kolejích či jinde, taky v pohodě. Kdo chce mít populární jeleny v říji, šuk... milence, blikající kolotoče, hořící finanční úřady, auta nesmyslně kroužící furt dokola, veverky velikosti kokršpaněla a haldy přerostlých mochomůrek ve vyprahlých lesích - proč ne!
Každý z nás ale musí počítat s tím, že bude-lí své dílko komukoliv a kdekoliv prezentovat, musí počítat s různými názory - pozitivními, a žel, i negativními, hlavně v případě "morbidních" námětů...
Obecnou hranici vkusu lze samozřejmě stanovit - spíše se to ale hodí pro organizované akce - Zababov, výstavy, setkání, klubovou činnost - tam si myslím že to určitě má opodstatnění, jinak je to ale na každém z nás.
Prostě si dělejme to co se každému z nás osobně líbí - pokud jde o patinování, tvorbu detailů aj "modelářské techniky" tam lze konfrontováním s názory jiných posouvat své dovednosti dál k dokonalosti (té stejně nikdo z nás nikdy nedosáhne, snad leda že vynalezne zmenšovací sprej

), avšak po stránce ideového námětu modelu - snad kromě dodržení obecných zásad pro stavbu krajiny, staveb a kolejového svršku - je to však na každém z nás!!
ČSD 1970-1988 v HO, jinak kitařina (éra, tanky), zakázková patinace a stavba modelů