
Model Fleischmann 431902 ji zobrazuje v podobě z roku 1979 v elektrizujícím metalicky modrém nátěru, který dostala u příležitosti jubilea 100 let provozu německých elektrických lokomotiv. Takto byla lokomotiva k vidění velmi vzácně, protože už v roce 1985, u příležitosti 150 let německé železnice, byla restaurována do původní podoby z roku 1940 s červeným nátěrem. Zatímco modelů E19 (či přeznačených 119) v běžnějších barvách je na trhu mnoho, model odpovídající roku 1979 je patrně poměrně vzácný a jsem rád, že ačkoliv se jednalo u Fleischmanna o speciální edici z roku 2010, počkal na nás v zadní části vitríny modelářského obchodu až do roku 2016. (Ale možná jen proto, že "opravdoví" modeláři dávají přednost provozním nátěrům v klasické modré, zelené, nebo červené barvě.)
A teď k té rychlosti. Lokomotiva je opravdu pekelně rychlá a obával jsem se, že na první výhybce vzlétne. Nestalo se, naopak drží jako přibitá ve všech zatáčkách i výhybkách a to i v nejvyšší rychlosti, patrně nejen díky jedné bandážované nápravě (poháněné jsou čtyři), ale především díky poměrně těžké váze. Těžká váha a vysoká rychlost znamená i poměrně značný "železný" hluk, ale nikoliv nepříjemný, zkrátka asi takový, jaký by se dal od této bestie čekat. Jízda je absolutně plynulá v obou směrech i v nejnižších rychlostech.
Zpracování je neuvěřitelně detailní - viz moje foto kolem. Nýty, okna, žebříky, hadice, kola, ventilace, osvětlení, strojvůdce, funkční pantografy - ačkoliv jako laik neposoudím přesnou věrnost k originálu, lokomotiva vypadá opravdu výborně. A aby nemusela jezdit sama, pořídili jsme jí ještě expresní set čtyř rychlíkových vozů Marklin 43929 z přelomu III. a IV. epochy DB. Jezdí jim to spolu dobře, i když v reálném provozu by se v této podobě asi těsně míjely.