Jacek píše:Nebudu komentovat tento prodej, ale zajímalo by mě obecně jak je to u těch položek "Bazar" se zárukou. Když dá prodejce do e-shopu příkladně nějaký prastarý BTTB model, na základě čeho se vyváže z povinné dvouleté záruky?
That's a good point, myslím, že stojí za to trochu si to rozebrat. Nemusí se z ničeho vyvazovat, protože v takovém případě ho k poskytnutí záruky nic nenutí.
Ale pojďme od začátku. Upravuje to občanský zákoník v §§ 2099 - 2117.
Je nutno rozlišovat
záruku a
odpovědnost za vady.
Odpovědnost za vady vzniká ze zákona, zatímco záruka za jakost prohlášením prodávajícího nebo dohodou prodávajícího a kupujícího. Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Zákon neupravuje ani délku záruční doby, takže zůstává na prodávajícím, po jak dlouhou dobu bude kupujícímu garantovat bezvadnou způsobilost zakoupeného zboží. (Ergo: Není pravda, že je povinná dvouletá záruka.) Jedná se o závazek prodávajícího nad rámec zákona, je tedy na něm, zda záruku za jakost poskytne, či nikoliv. (Ergo: Není pravda, že prodávající záruku poskytnout musí.) Forma sdělení o poskytnutí záruky může být různá - může být stanovena v záručním listu, v kupní smlouvě, ve všeobecných obchodních podmínkách nebo dokonce i jenom na obalu prodávaného zboží či v reklamě. (Tak, jak jsem to seřadil, zhruba klesá právní síla formy poskytnutí záruky; to může být důležité, když je u jedné věci rozpor mezi zárukami uvedenými tím či oním způsobem.)
Rozdíl mezi zárukou za jakost a odpovědností za vady je - lidsky řečeno - zhruba následující: Odpovědnost za vady - ze které se prodávající nemůže
vykecat - řeší prodej věci (nebo dodání díla)
vadné/vadného už v okamžiku prodeje, zatímco záruka za jakost
představuje pojistku proti ztrátě vlastností věci/díla během záruční doby. Odlišnost spočívá v tom, že
věc/dílo může mít při prodeji/dodání požadavky stanovené ve smlouvě čili nebýt vadná/é, ale přesto s časovým odstupem ztratit vlastnosti, pro které byla zakoupena/bylo zakoupeno. (Proto není přesné označovat ztrátu těchto vlastností jako vady, přestože tak veřejnost často činí a směšuje tím odpovědnost za vady se zárukou za jakost.)
Prodávající ze zákona odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Dílo je vadné, pokud neodpovídá smlouvě. Tím pádem bude věc/dílo vadná/vadné, když nesplňuje požadavky stanovené ve smlouvě (např. požadované technické parametry), případně pokud nemá vlastnosti obvyklé. Pokud neexistuje bližší specifikace, věc/dílo by měla/mělo být v jakosti a provedení pro účel smlouvy či pro účel obvyklý.
Dalším specifikem vadného plnění při prodeji zboží v obchodě (co je to obchod a co tam platí viz § 2158 a násl. OZ) je skutečnost, že má-li věc vadu, jež nebrání užívání věci k danému účelu, lze takovou věc prodat jen za nižší cenu, než činí obvyklá cena u bezvadné věci. Není-li taková skutečnost zřejmá, je prodávající povinen kupujícího upozornit, že věc má vadu a tuto vadu dále konkretizovat.
Je-li plněno vadně, má kupující podle dalších okolností právo na odstranění vady dodáním nové věci nebo opravou věci, právo na slevu nebo odstoupení od smlouvy.
Teď kde se vzaly ty zákonné dva roky. V případě zakoupení zboží v obchodě je kupující oprávněn uplatnit právo z vady, jež se vyskytne u spotřebního zboží v době 24 měsíců od převzetí. Ovšem dobu 24 měsíců je nutno chápat jako nejzazší lhůtu pro reklamaci zboží. Jestliže se vada projeví v průběhu 6 měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí, což usnadňuje postavení kupujícího v případném soudním sporu. Pokud dojde k uplatnění práva z vadného plnění po uplynutí 6 měsíců od převzetí věci, kupující bude povinen prokázat prodávajícímu, že vada existovala na věci již v době převzetí.
Specifika prodeje použitého zboží: Co se rozumí použitým zbožím, není legislativně definováno, přičemž není vymezena ani míra opotřebení nezbytná pro to, aby mohlo být zboží považováno za použité zboží ve smyslu zákona. V praxi záleží zejména na způsobu prodeje (prezentace) zboží a na souvisejících objektivních okolnostech. Prodej použitých věcí (zboží) je nutné z právního pohledu odlišovat od prodeje zboží s vadou, i když pochopitelně není vyloučen souběh těchto dvou případů.
Hlavním rozdílem oproti režimu „běžného“ prodeje zboží v obchodě je skutečnost, že u věcí použitých nepřichází na straně prodávajícího zásadně v úvahu vznik odpovědnosti za vady, které se vyskytnou dodatečně po převzetí věci.
Pro případ prodeje použitého zboží tedy není zákonem stanovena záruční doba, a pokud prodávající kupujícímu záruku neposkytne (smluvně, jednostranným projevem vůle), odpovídá prodávající pouze za vady, které věc měla v době jejího převzetí kupujícím. Jde-li tedy o věci použité, neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře používání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím. U věcí použitých práva z odpovědnosti za vady věci zaniknou, nebyla-li uplatněna do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím. Prodávající může tuto dobu v dohodě s kupujícím zkrátit, ne však méně než na 12 měsíců; tuto dobu uvede prodávající v dokladu o prodeji věci. Prodávající se tedy může při prodeji použitého zboží dohodnout s kupujícím zkrácení doby, po kterou je kupující oprávněn uplatnit práva z odpovědnosti za vady.
Podle zákona nestačí, aby kupující ve stanovené době pouze vytkl prodávajícímu vadu věci (uplatnil reklamaci), ale je nutné, aby v této lhůtě také konkrétně uvedl, jaké právo z tohoto důvodu uplatňuje u prodávajícího. (Jinak řečeno: Součástí toho, čemu se v obecné řeči říká reklamace, není jenom sdělení prodávajícímu, že věc reklamuju, ale musím mu taky říct, co po něm chci.) V případě vzniku odpovědnosti za vady u použitých věcí je oprávnění kupujícího na výměnu věci nebo právo na přiměřenou slevu.
Jestli se tu vyskytne nějaký právník, uvítám doplnění/upřesnění/uvedení na pravou míru. Jsem jenom mírně poučený laik (i když s dlouholetou praxí v prodeji), takže se samozřejmě mohu mýlit.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.