Snad nebude bez zajímavosti zmínit se o tom, co to vlastně ty
Steilstrecken nebo
Steilrampen jsou.
Když byly u německých drah DRG koncem 20. let v souvislosti s vlnou rušení ozubnicových úseků zavedeny předpisy pro adhezní provoz na tzv.
Steilstrecken, tj. strmých traťových úsecích se sklonem větším než 25‰ na hlavních a 40‰ na vedlejších tratích, byla i pro adhezní lokomotivy zachována povinnost vést vlaky s jednou lokomotivou tak, aby tato byla vždy na dolním konci vlaku; zároveň musí všechny lokomotivy (i při vedení vlaků dvěma stroji) na těchto traťových úsecích mít další nezávislý brzdový systém, tj. parní lokomotivy protitlakovou brzdu Riggenbach a dieselové lokomotivy hydrodynamickou brzdu (na principu podobném retardérům silničních vozidel). V epochách III a IV tyto podmínky u obou německých správ splňovaly především právě parní lokomotivy řady 94.5-17 a kromě nich ještě u DB několik málo lokomotiv řad 93.5-12 a 82 (druhá jmenovaná je novostavba poválečné konstrukce) a u východoněmeckých DR 94.19-21 saského původu. Po nástupu dieselové trakce začaly i na „
strmých rampách“ páru nahrazovat motorové lokomotivy a vozy, které byly vybaveny hydrodynamickou brzdou: U západoněmeckých DB lokomotivy V 100.20 -> BR 212 a V 160 - > BR 218 a všudypřítomné „
schienenbusy“ řady VT 98 -> BR 798, u východoněmeckých DR lokomotivy V 180 -> BR 118.
V Německu bylo postupně vybudováno zhruba 40 traťových úseků, které kritéria pro zařazení do kategorie Steilstrecken splňují; jejich seznam je např.
zde. K tomu je ovšem nutno ještě podotknout, že některé úseky z uvedeného seznamu už byly zrušeny, další spadají do kategorií městských drah a vleček a řada z uvedených dochovaných tratí byla odprodána soukromým společnostem, takže je DB už neprovozují ani nespravují, případně na nich ani není veden veřejný provoz; např. předpis 465.0001 DB uvádí pouze 8 úseků se stoupáním > 40‰ s veřejným provozem. Jsou to tyto:
Bad Reichenhall - Hallthurm
Boppard - Buchholz (Hunsrück)
Hirschsprung - Hinterzarten
Baiersbronn - Freudenstadt
Stützerbach - Schleusingen
Suhl-Neundorf - Suhl-Friedberg
Blankenburg (Harz) - Königshütte (Harz)
Linz (Rhein) - Kalenborn
a z nich jen první tři uvedené spadají pod správu infrastruktury DB Netz AG
Typické uspořádání řady (nejen) vrcholových stanic na dalších německých "
strmých rampách" bylo podobně jako na Rennsteigu úvraťové. Rájem pro příznivce takových mimořádností bývala svého času síť vedlejších drah v pohoří Westerwald na pomezí spolkových zemí Hesensko, Porýní-Falc a Severní Porýní-Vestfálsko. Moc z nich už bohužel nezbylo; tratě byly koncem II. světové války poničeny ženijními jednotkami ustupujícího wehrmachtu tak důkladně, že řada úseků s četnými umělými stavbami se už ani neopravovala a zbývající provozované úseky zanikly většinou v 60. a 70. letech. Jednou z mála dochovaných výjimek s turistickým provozem je cca 10kilometrový "zbytkový" úsek tzv.
Kasbachtalbahn Linz/Rhein - Flammersfeld. Navazující úsek s minimalistickou úvratí ve stanici St. Katharinen se bohužel nedochoval, tak sem dám aspoň kolejový plánek stanice ze závěrečného období provozu:
- st_kath.jpg (27.46 KiB) Zobrazeno 2213 krát
(Zdroj obrázku: Eisenbahn Journal, Sonderausgabe I/92: Eisenbahnen im Westerwald, str. 48, autorkou výkresu byla Sabine Kandler.)
Za zmínku snad stojí i skutečnost, že před koncem osobního provozu v r. 1960 jezdily přes St. Katharinen "vlaky" ve složení BR 94.5-17, jediný podvozkový osobní (kdysi rychlíkový) vůz typu Hecht bývalé 3. třídy a na horním konci soupravy krátký služební vůz pro nákladní vlaky typu Pwg 14 s dodatečně zřízeným oknem v čelní stěně, aby vlakvedoucí - u ČSD bychom asi spíš řekli návěstník - při sunutí viděl na trať; vůz měl doplněná tři návěstní světla a houkačku.
A na opačném konci Westerwaldu bývala další zajímavá úvraťová stanice Erdbach, o které pojednává MIBA Spezial 118
Großer Plan für kleine Bahn (vyšlo koncem r. 2018) v článku autora Ivo Cordese
Erdbach – Spitzkehre im Westerwald na str. 34:
Plánek uvádí stav před omezením provozu v r. 1974 (šedá barva) i po něm až do zrušení v r. 1984 (černá barva). Překládat snad není nutno. Přes Erdbach až do poslední chvíle jezdily nákladní vlaky se štěrkem, ještě v polovině 70. let vedené parními lokomotivami řady 50 DB. (Westerwaldský čedič dodnes leží v kolejích značné části tratí DB.) Tato úvrať však neleží na žádné strmé rampě, takže ve stanici se normálně objíždělo.
K čemu takové informace mohou být užitečné, to už jsme ve zdejší diskusi několikrát probírali v různých více či méně souvisejících vláknech týkajících se především stavby minikolejišť: Když odpadá nutnost vést trať v obloucích a/nebo vratných smyčkách, může se kolejiště vejít i do extrémně úzkého "nudlovitého" prostoru - třeba na poličku nebo na okenní parapet.
Z modelářského hlediska by nás pak v neposlední řadě ještě mohlo a mělo zajímat, že některé Kühnovy modely lokomotiv řady 94.5-17 v TT s nápisy východoněmecké správy DR III. a IV. epochy jsou detaily viditelných částí Riggenbachovy brzdy také vybaveny.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.