Zařízení na obrázcích modelu i jeho reálné předlohy znají všichni, kdo měli možnost blíže se seznámit se způsoby čerpání agresivních i jiných kapalin v chemickém, potravinářském, sklářském nebo papírenském průmyslu i v jiných branžích. Je to tzv. monžík a slouží k čerpání "vošajstlich" kapalin tlakem vzduchu nebo páry. (Samotné slovo pochází z francouzského monte-jus, což převzaly i angličtina a němčina a v anglické profesní hantýrce se mu říká taky "acid egg", doslova kyselé vejce.
Princip je známý hodně dlouho, běžně se monžíků používalo už ve 2. polovině 19. století.) Jde v podstatě o jednoduchou tlakovou nádobu, dříve často skleněnou nebo keramickou, dnes většinou nerezovou, buď zcela bez pohyblivých částí nebo s jedinou pohyblivou částí - plovákem, kde se kombinací nastavení ventilů na vstupních a výstupních potrubích dosáhne potřebných hodnot tlaku nebo podtlaku a tím se kapalina donutí téct tam, kam potřebujeme. Kromě tlakového vzduchu nepotřebuje monžík žádný zdroj energie. Výhodou tohoto principu čerpání bez pohyblivých částí je, že kapalina teče klidně, takže nepění a nestříká. Jeho vnitřní uspořádání je snadno k nalezení na internetu, tak to sem ani nebudu věšet. V článku se píše, že na zobrazeném kolejišti slouží monžík k čerpání kyseliny solné pro výrobu nátěrových hmot. Fotka skutečného zařízení pochází z epochy IIIa nebo IIIb, ale v uvedených branžích se taková a podobná zařízení běžně používají dodnes. Zařízení na obrázku má tu výhodu, že je mobilní, ale klidně může být nastálo nainstalované někde ve sklepě budovy přilehlé k vlečkové koleji a příslušné hadice se připojují k hrdlům, která někde trčí ze zdi. Na internetu jsem se dočetl, že v Neratovicích se monžík ještě nedávno používal ke stáčení kapalného chlóru do tlakových lahví (a byl to pěknej macek o objemu 16 m³, využívalo se necelých 13, tj. cca 15 t chlóru) a že v některých pivovarech se mu říká "vajíčko" (zřejmě převzato z angličtiny) a čerpají se s ním kvasnice do mladiny. Další použití může být např. čerpání kys. fluorovodíkové pro leptání skla (v tom případě ho ovšem nelze čerpat do skleněných balónů podobných jako na obrázcích, ale musí se použít nádob zevnitř poolověných nebo pogumovaných) nebo čerpání koncentrovaného peroxidu vodíku a organických peroxidů používaných jako iniciátory při radikálových polymeracích, tj. při výrobě polyetylénu a polypropylénu. BTW, pro tu poslední výrobu se dovážel peroxid vodíku do Spolchemie Velvěty v nádobových vozech ještě v 90. letech.
Tak třeba to někoho zaujme jako příklad, co se dá dělat s modely nádobových vozů, které jsou na kolejištích velice atraktivní, přičemž ale málokterý modelář ví, jak se s nimi vlastně v praxi na vlečkách zacházelo. A jestli máte někdo další příklady ze života, sem s nimi.
