Moderátoři: Michal Dalecký, Jarda H.
Sandy píše:Jo,jo. Je to "brnkačka"!
Nalepíš nástupištní hranu (nebo taky ne), ze styroduru nebo papíru vytvaruješ nástupiště a opatrně nasypeš vhodný štěrk. Až sem dobrý. Od tohoto okamžiku si to ale začíná žít vlastním životem....
Teď by měl přijít krok "smáčení". Na to je lepší roztok lihu než saponát ve vodě. I když jsi opatrný a zastříkáváš to s citem, tak s pravděpodobností hraničící s jistotu, si někde ten štěrk rozfoukáš, Takže následuje oprava štětcem nebo nějakým "urovnávátkem". Ten mokrý štěrk se, samozřejmě, k tomu štětci začíná lepit. Honíš to sem a tam, ale stav jen zhoršuješ. Takže nad tím zlomíš hůl a řekneš si, že to dorovnáš prachem. Natřeš podklad ředěným lepidlem (nebo ředěným akrylátovým lakem) a jmeš se zasypávat. Prach nebo zeminu necháš provlhnout. Některá místa lehce opravíš. Když se přebytečný roztok lepidla vsákne do posypu, zjistíš, že je povrch hrbatý jak vlnitý plech. Pokusíš se to uhladit, ale je to horší a horší. Někde si dokonce vytrháváš zásyp a vytváříš si díry jako po granátu.
V potu zváře se dostaneš do okamžiku, kdy jsi jakž takž spokojený a jdeš spát. Ráno se probudíš a s hrůzou zjistíš, že nástupiště vypadá jako ústí řeky Okawango na konci období sucha.
Dál to neznám, neb v tomto okamžiku jsem mrsknul štětcem o zeď a uklidňoval jsem se instalací návěstidel....
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků