Otec měl oproti mému venkovskému kolejišti symbolizovat velké nádraží zasazené do rušného života staršího města. Otec měl rád různá zvláštní slova a tak své velké nádraží pojmenoval hned několika názvy Lísek, Zlomená osm, Šturcov či Nárazníkov, už teď ani nevím, které pojmenování nakonec vyhrálo.
Bohužel já pomalu rostl do dospělosti a velkolepé plány postupně mizeli. Zlomem se však stalo nové tisíciletí, kdy jsme se k myšlence vybudování společného velkého kolejiště opět vrátili. Jelikož však za tu dobu pokoj, kde mělo stát původní kolejiště tak trochu změnil podobu, bylo nutné vymyslet nové řešení. Řešení bylo jednoduché, avšak hlavní překážkou byla mamka, kterou jsme museli nejdříve zpracovat. Plánem bylo umístit tátovo velké kolejiště do vedlejší místnosti a nás propojit skutečnámi tunely probouranými ve zdi mezi pokoji. Otec opět zasedl k rýsovacímu prknu, tedy tentokráte k PC a začal znovu vymýšlet novou variantu jeho kolejiště. Postupem vznikli dvě varianty, ale rána osudu vše změnila. Bohužel už jsme to nestihli a tak poslední vzpomínkou jsou ony dvě varianty.
Nyní, když už ke stavbě nedojde, sem alespoň dávám ony tři nejhlavnější nákresy, které třeba někomu pomohou ke stavbě toho svého velkého klukovského snu.
