Zimní idylka v červenci


Uploaded with
ImageShack.usžst.Menhartice_suvis_epocha VI_TT/1:120_2000*1200_PILZ-TT-MODELLGLEISSYSTEM-15°
"Dvojče jednoho mrazivého dne "Máme tu opět lednový večer,ale po třiceti letech.Stejné místo,stejný náklad,stejný mrazivý počasí,akorát místo dědovy dvojky,tu stojí moje dvojče (131).“No kde jsi“,ozve se z okýnka kabiny.Jo už jdu.No jo Tomáš,věčně spěchající domů.Otázkou zda za manželkou nebo za ty svými vláčky,přemýšlím někdy.Přebírám od Tomáše lokomotivu,běžná kontrola na stanovišti a ve strojovně.“Tě bůh“ se s ním loučím a koukám do sešiťáku,kam dnes.Neměl jsem ani čas se v kanceláři na něj mrknout.Tak,jak před tím,naši bývalí východní přátele z DDR,pardón Bundesrepublik Deutschland,dnes plně naložených dvacet wapek hnědého uhlí.Ještě štěstí,že proběhla rekonstrukce tratě a je plně elektrifikovaná.To zvládneme hravě,snad počasí by se mohlo umoudřit.Hm poznámka - ,dnes otevřena zastávka Menhartice – Lesy ,--Copak,copak,že by nad stejnojmennou stanici,začal klinkat umíráček s osobní dopravou.
V zamýšlení koukám do tmy a pozoruji ,jak dovádivé vločky mi připravují koncert,tak jak dědovi.Se uvidí,procedím skrz zuby.No konečně,na návěstidlu se rozsvítila zelená,odbržďuji přídavnou brzdu a kontrolérem zařazuji první jízdní stupeň.Ve strojovně to zacvaká,zasyčí motor kontroléru a celá souprava se dává do pohybu.Bliknu na pozdrav projíždějícímu Desiru a již jsme po projetí celého zhlaví stanice na širé trati.Zařazuji další jízdní stupeň a naše souprava nabírá,svých standardních traťových osmdesát do kopečků našich divokých Krušných hor.Chvílemi si připadám jak novoroční ohňostroj neboť od smykadel na sběračích odletují jiskry.Zrekonstruovaná trať má řadu přeložek,nových tunelů,mostů a již se nemusí do vrcholové stanice s postrkem,jak můj děda.Pod stanici byl vybudován nový tunel,který zkracuje náročnost celé tratě.Během jízdy ani nepoznávám,kdy jsem v tunelu nebo venku.Jen bílá klikatící čára mě informuje ,kde se nacházím.Podezřele jde vše hladce,návěstí všude volno.Vlaková souprava stoupá v poklidu do hor.Sakra,já to zakřik.Návěstidlo svítí žlutá – výstraha.Začínám se tiše modlit,ať na dalším návěstidle aspoň mi blikne na poslední chvíli žlutá,protože jestli budu muset zastavit,tak to budu mít co dělat znovu rozjet celou soupravu ve stoupání a ještě před tunelem.
Vyjíždím z dalšího tunelu a naproti mně zabliká na pozdrav ICE „KARLEX“ se svými obligátními osmi vozy .Ve tmě toho není moc vidět,ale zpaměti znám řazení vozů.V duchu si je promítám.No to máme 380,Post,/Ampz/WRmz/BDsheer/Bmee/Bmee/Bmee/Bmee.Stoupám v pravotočivém oblouku k tunelu a netrpělivě vyhlížím ono obávané návěstidlo,kde se uvidí.Okem záhlednu pod sebou rozsvícené světla hospody s klikatíjící se silničkou.Vyšlo to,sice jen opět žlutá - výstraha,ale to nevadí.S uspokojením mizím do tunelu a po chvíli jízdě projíždím odbočku „LESY“,dnes otevřena i jako zastávka „Menhartice-Lesy“.Kola zarachotila na výhybkách odbočky a vidím stát u nástupiště starou 810,plnou lidiček,čekajíc na další osobní vlak z protisměru.Přede mnou je vrcholový úsek s novým tunelem a napravo ,kde stojí 810 pokračuje původní stará trať.Pozdravím je a pousměju se,tak nevím,nevím motoráček již plný a to chtějí tyto spoje zrušit.Nořím se do vrcholového tunelu a vím ,že mně již čeká jen klesání k sousedům a hlavně návěsť volno zelená.Zase Desiro ???
810 si v taktu motoru Liaz pobrukuje a čeká na poslední přípoj na lidí z odpolední směny.Chlapi ani nepodřimují,mastí karty jak za starých časů a ženy brebentí to svoje.Vždyť si všichni znají.S překvapením koukají na protější nástupiště,kde zastavuje tento den,další nové Desiro.Dnes se s nimi roztrhl pytel.Nastupují poslední cestující, zatroubil jsem a jedem.Kola zarachotí na ocelovém mostě a motor se musí pořádně rozjet,aby zvládl značné stoupání do vrcholové stanice.Jízda probíhá v poklidu,sem tam vyplašený zajíček,oči srnek zeleně září do tmavé noci.Jsme poslední noční spoj a vjíždíme do kdysi vrcholové stanice původní tratě.Zastavujeme na první koleji,nástupiště je odhrabané od sněhu,což všichni kvitujeme s povděkem,protože stanice již není dávno služebně obsazena.V původní čekárně se svítí a místní soukromník,který má zde skromný bufet čeká na naše cestující.Všichni se zdraví a protože je ten pátek,tak je zde zažitý rituál pro poslední lidičky.Horký grog s kapičkou rumu a ohřáté domácí klobásky s křenem.Ženské si přebírají nákupy,platí majiteli ,tak tato mají domluvené a nemusí se tahat s nákupy z Tesca.Svítí se ještě v bývalém bytě staniční budovy.Ten je můj a vím ,že klobásek si též užiji.Zatroubím a pomalu se rozjíždím na konec stanice do šturcu,kdysi trať pokračovala dále přes hraniční most do Sas.Most tu není,jen mě vítá betonové zarážedlo.Á dnes se nakládal štěrk,čtyři Sasky jsou naložené.Jdu si odemknout výhybky ať můžu zaremízovat.Jak tak odemykám výhybky a stavím si vlakovou cestu do remízy,spatřím světla v dílně.Copak nadšenci ještě dnes nešli domů.Remíza již nepatří SŽDC,ale byla poskytnuta za protislužbu nocování 810,místním železničním nadšencům.Já to kvituju s povděkem,ráno venku je kosa a motoráček rychleji nastartuje i vyhřeje vůz v remíze,než v mrazivém ránu.Už vím kdo nám zametl nástupiště.Cesta postavena ,dveře remízy otevřeny,šup s 810 do ní.Vypínám motor,zaklínuju a pozamčení remízy postavím zpět vlakovou cestu a opětovně ji zamknu.Jó,jó typická mezilehlá stanice,kde se pravidelně křižovaly uhelné vlaky.Remíza sloužila pro postrkující stroj.I osobní doprava byla slušná.Kde jsou ty časy.V noci přijede pravidelný manipulant.Doveze další prázdné sasky a navíc oplenové vozy pro nákladku kulatiny ČRLESY.
Nad tím již nepřemýšlím,spěchám do tepla domova ,hlavně na domácí klobásky.
Dobrou noc….