Když je chvíle, tak z čokoládového dortu postupně děláme zelenou krajinu, respektive se o to snažím. Mistrům v oboru se to nevyrovná, ale dělám co umím.
V místech, kde ještě prosvítá hnědá barva, přijde nacukrovat jiná tráva, aby to nevypadalo jako trávník na fotbalovém hřišti a místy nechám prosvítat zem.
Také jsem více méně dokončil okolí sila. Silnice je hodně lesklá a tak ji budu muset stříknout matným lakem. Alespoň na ní pak budou držet pigmenty coby znázornění prachu. Na střechu boudy u kolejové váhy přijde pochopitelně umístit příslušné návěstidlo, ale jak se znám, do měsíce bych ho ulomil, tak zatím leží v krabičce.
Základ horního patra je tedy tak nějak hotový. Sice toho zbývá hodně doplnit. Hlavně nějaké stromky, ale jejich výroba je neuvěřitelně pomalá, nezábavná a má práce do nich vložená, neodpovídá mým představám o jejich konečném vzhledu. Zatím to tedy vypadá takto.
Nejradši bych tam už dal i drážní lampy, ale ty bych nejspíš rychle olámal, takže musí ještě počkat.
V levém horním rohu poslední fotografie je vidět kus stolu, kdy synek lepí modely z papíru, takže dostat se k práci na kolejišti, je boj mezi papírem a železnicí.
