Trainmaniak píše:...k těmto betlémům, vlakodromům apod. po vzoru někdejších kolejišť z NDR...
Zase musím oponovat. Těch kolejišťových betlémů (dokonce i echt vánočních s Christkindlem někde v odstaveném vagónu ve šturcu) a vlakodromů se mnohem víc než v NDR vyskytovalo v bývalém západním Německu, o čemž se lze přesvědčit třeba i jenom zběžným prolistováním časopisu MIBA z 50. - 80. let. Někteří Němci (zvlášť z těch jižních katolických území, kde se baroko uchytilo lépe než na reformovaném severu) a taky Rakušané k takovým poněkud kýčovitým věcem zřejmě nějak víc inklinují (samozřejmě nejen při stavbě kolejišť), nehledě na jiné rozdíly v historickém vývoji, jimiž různé části Německa a Rakouska prošly. Malá skromně vybavená kolejiště jsou spíš na témata všelijakých minimalistických Klein- a Kreisbahnen odněkud ze severu - od Šlesvicka až po Východní Prusko. (Pořád platí, že většina lidí je při stavbě nejvíc ovlivněna tím, co má doma za humny.) Samozřejmě je k tomu také nutno vzít v úvahu vliv marketingu velkých továrních výrobců, kteří převládající vkus - nebo obecně raison d'être celé modelářské branže - i prostřednictvím těch časopisů a svých katalogů ovlivňovali směrem k co největší spotřebě materiálu, což zase bylo možné díky (západo)německému hospodářskému zázraku... Ale kdyby k tomu neměli oporu v mentalitě lidí, zřejmě by tak úspěšní nebyli. A soutěže ve stavbě diorámat a minikolejišť se na stránkách těch časopisů začaly organizovat vlastně až po sjednocení Německa, kdy se najednou trh rozšířil o 10 miliónů většinou méně majetných Ossies a kdy po přelomu tisíciletí i ve starých spolkových zemích dost lidí zjistilo, že líp už bylo...
Snad si takové zobecnění můžu dovolit, přestože se považuji jenom za mírně poučeného laika. Ale klidně mi to vyvraťte.