Ahoj,
posílám jeden návrh.
Posuňme se někam do doby, kdy naši předci pohřbili monarchii a republika slaví 12rok existence.
Milperk (Mühleberg) je podhorské městečko a jeho spojení se světem zajišťuje především místní trať. Ta sice nenaplnila původní očekávání, kdy z ní měla být "spojovací transverzální trať", protože finance na dostavbu došly a koleje tak v Milperku skončily a nejspíš už nikdy nebudou pokračovat.
přesto je pro místní kraj železnice tepnou, která zásobuje místní podniky surovinami a zjišťuje odbyt výrobků do světa. Taktéž zabezpečuje přepravu cestujících, a dokonce se i zde se začala na některých vlacích objevovat novinka - kolejový autobus. Co na tom, že vlaky musí překonat značné stoupání (jen jako, protože koleje jsou v jedné úrovni což začátečníkovi usnadní práci), které cestu právě neurychlí. Pro arsenal místní výtopny v podobě 3 "horských" lokomotiv 320.0 to není větší problém a i ty "autobusy" si s ním poradily.
Zmíněný průmysl zastupuje především "Gießerei E. Tavich & Sohn", která je pravidelným odběratelem uhlí a koksu z Ostravska, a naopak do světa posílá rozličný sortiment, především polotovarů, ale též hotových výrobků z litiny, ( trouby, mříže apod.). Slévárna má vlastní vlečku, která vychází z vjezdového zhlaví stanice Milperk. Slévárna byla postavena ještě před železnicí, proto bylo při stavbě vlečky nutno provést některé kompromisy. Centrem železničního dění v areálu se tak stala vozová točna, přes kterou je příjezd ke "Althütte". Zde už se vyrábí jen občas, a většina prostor slouží jako sklady, nebo pomocné provozy. Většina výroby již byla přemístěno do nové haly, která byla postavena až po železnici, takže její skládka koksu a uhlí je naštěstí přístupná přímo, ačkoli vozy musí též přejet přes točnu. Hotové výrobky se odvážejí v krytých nebo i otevřených vozech, pro nakládku větší kusů je na nádvoří u "šikmé" koleje jeřáb.
Další podniky zásobuje především "Moravskoslezké průmyslové družstvo", kterému patří druhá vlečka. Jelikož toto družstvo soustřeďuje drobné podniky s nejrůznějších oborů, můžeme na vlečce najít kotlové (cisternové) vozy s lihem pro Drogistické konsorcium v Milperku, stejně jako chladící vůz, který přivezl čerstvou zásilku slanečků pro konzervárnu Kallina.
Posledním nakládacím místem, které využívají podnikatelé, kteří nejsou v družstvu je prostor u manip. koleje č.3., kde je skladiště s rampou a v pokračování koleje 3a je volná skládka.
Stanice Milperk má 3 průjezdné koleje, ty s čísly 1 a 2 jsou dopravní, Kolej č. 3 je manipulační. Do 3. koleje je zapojena i koleje do pobočné výtopny Milperk.
Jak bylo zmíněno výtopna má na starost tři lokomotivy ř. 320.0, které zajišťují osobní i nákladní dopravu na cca 30 km trati do přípojné stanice.
tyto lokomotivy zde mají veškeré podmínky pro základní provozní ošetření i drobnou údržbu. Na střední a větší opravy jezdí do výtopny v Olomouc, pod kterou pobočná výtopna spadá. Kolejové autobusy, ve výtopně zatím místo nemají a do Milperku pouze zajíždějí "na otočku" s vlaky mimo dopravní špičku.
Po výjezdu z Milperku trať Objíždí obloukem slévárnu a klesá zářezem v lesním porostu. Za dalším obloukem musí trať překročit hluboké údolí říčky Mlýničky, která odedávna poháněla nejprve kola mlýnů, a dostala tak jméno, které kdysi převzalo i město. Klapot z mlýnic posléze vystřídalo bouchání hamrů, když byly objeveny ložiska železných rud. Zázrak se nekonal, ložiska byla vyčerpána a dnešní slévárna a nedokončená trať a vlastně i příhradový most jsou posledními pamětníky zdejší "železné horečky".
Za mostem je zastávka. Patří ke vsi, která leží kousek proti proudu řeky. Nástupiště zastávky končí těsně před portálem tunelu, kde nám mizí z očí i trať. Portál je možné nahradit mostem se silnicí do vsi.
V přesuvně je pro srovnání stejná souprava jako u nákl. vlaku na vjezdu.
Obrázky a plánek najdete na mém
Rajceti